Chovatelství - ptáci
CHOV I - ptáci
Nejcharakterističtějším rysem uplynulého roku byl obrovský pohyb ptáků především směrem do zoo. Pohyb ovlivněný v podstatě dvěma faktory. Prvním faktorem vycházejícím zevnitř zahrady byla dostavba dvou průchozích voliér zaměřených na naši faunu a nutnost osadit je pionýrskými druhy; přitom došlo k posloupné změně druhové skladby, některé druhy se neosvědčily a byly nahrazeny jinými. Druhý významnější faktor přišel zvenčí. Jedná se o omezení pohybu ptáků v důsledku výskytu ptačí chřipky v Jižní Asii. Jsoucí omezení začínají vážně ohrožovat původní expoziční plány, a budoucí mohou vyústit až v úplný zákaz dovozu ptáků ze třetích zemí, tj. ze zemí mimo státy Evropské unie. Pokud se rychle nestaneme soběstační, nebo alespoň co nejméně závislí na dovozech ze třetích zemí, mohly by se naše voliéry vbrzku vyprázdnit, v lepším případě trpět druhovou chudobou. Jestliže jsme se v minulosti mohli spolehnout na možnost doplňování stavů a obměnu druhové skladby a bylo to velmi jednoduché, když existoval stálý přísun nových jedinců a také odchovy některých druhů byly docela pravidelné, dnes se každý jihoasijský druh stává nedostatkovým. Proto jsme již roku předchozího změnili strategii a náhled na chov ptáků z dotčených oblastí. Protože umíme celou řadu těchto druhů nejen dlouhodobě podržet, ale také úspěšně odchovat, je naším nejbližším cílem vytvořit co nejširší chovnou základnu. To si ovšem žádá soustředit rozumný počet záložních jedinců a druhých párů od jednoho druhu a dlouhodobě s nimi pracovat. Nejbližším partnerem je pro nás v tomto směru podobně zaměřená Zoo Plzeň a pak celá řada soukromníků, kteří sice v malém, ale na vysoké profesionální úrovni úspěšně doplňují poslání zoologických zahrad v chovu jednotlivých druhů.
Po chovatelské stránce se jednalo o velmi úspěšný rok, třebaže podíl skutečně odchovaných druhů vzhledem k celkovému stavu mírně poklesl. Není divu, mnoho nových ptáků se teprve navyká, v řadě případů hledáme nejvhodnější skladbu ve společných prostorech a v neposlední řadě stojí i fakt, že došlo k významné obměně chovatelů. Absolutní čísla jsou však vysoká, ztráty relativně malé a do příštího roku lze očekávat ještě lepší výsledek.
Dosáhli jsme 15 prvoodchovů, k nimž patří: pštros dvouprstý (Struthio camelus), koroptev fokienská (Arborophila gingica), perlička supí (Acryllium vulturinum), holub skalní (Columba livia), hrdlička čínská (Streptopelia chinensis), amazoňan modrobradý (Amazona festiva), kakadu bílý (Cacatua alba), puštík bradatý (Strix nebulosa), žluna větší (Picus flavinucha mystacalis), bulbul oranžovohrdlý (Pycnonotus dispar), bulbulčík bělohlavý (Hypsipetes madagascariensis), irena tyrkysová (Irena puella), kruhoočko japonské (Zosterops japonica), vlhovec chocholatý (Psarocolius decumanus), a kardinál dominikánský (Paroaria dominicana).
Celkem bylo odchováno do samostatnosti 225 mláďat u 59 druhů ptáků (v roce 2004 to bylo 161 mládě u 52 druhů), co do druhové rozmanitosti se jedná o nejlepší historický výsledek.
Odchody a příchody ptáků byly podobné jako v minulém roce, ovšem s enormním nárůstem počtu jedinců a také počtu nových druhů. Celkově se druhová skladba rozrostla o 60 druhů. Z toho se jednalo 2x o návrat z úschovy, 13x o obnovu chovu, 32x o nové druhy do nových expozic (především Příroda kolem nás, dvě průchozí voliéry a pavilony Sečuán a Indonéská džungle), 10x o inovaci druhové skladby a 3x o ptáky zabavené IŽP. Ubylo celkem 18 druhů (6x vyhynutím, 4x zabitím škodnou, 7x odchodem posledních jedinců a 1x únikem).
Celkem bylo dovezeno 295 exemplářů ptáků, ze zoo odešlo 149 jedinců.
Z hodnocení jsou vyňaty všechny domácí formy a hrdlička chechtavá. V přehledu odešedších nejsou započítáni jedinci karanténovaní pro jiné zoo, vypuštění do volné přírody a padlí za oběť škodné.
U kasuárů přilbových (Casuarius casuarius) se samice očividně dostala do sestupné rozmnožovací fáze, letos snesla již jen jedno jediné vejce, které rozbila krátce po snesení. Skupina 33 tučňáků Humboldtových (Spheniscus humboldti) v zimě hromadně zahnízdila a výsledkem bylo 10 odchovaných mláďat. S napětím jsme čekali, jak budou ptáci reagovat na zcela přestavěný venkovní prostor. První dojem je poměrně příznivý, větší problémy než ptáci pociťuje lidská obsluha. Pelikáni poprvé přezimovali v nových ubikacích, skupina pelikánů bílých (Pelecanus onocrotalus) v tzv. laguně, pelikáni kadeřaví (P. crispus) ve vlastní ubikaci v areálu Vodního světa. Jako přizpůsobivější se ukázali pelikáni kadeřaví, kteří po mírné zimě, přečkané až na několik málo týdnů venku na mrazu, na jaře zahnízdili na ostrůvku a vyvedli celkem 3 mláďata. U pelikánů bílých se upravená stavební buňka jako zimoviště sice osvědčila, ale hnízdní nálada na jaře odezněla a ke snášce nedošlo.
Největší druh ze skupiny brodivých – marabu africký (Leptoptilos crumeniferus) – stále čeká na vhodné zimoviště, kde by se mohl vytvořit harmonizující svazek. Letos samice snesla neoplozená vejce, když samce, tak jako již několikrát v minulosti, krátce před snůškou odmítla přijmout za partnera a vyhnala ho „z domu“. K neúspěšným druhům se ještě řadí čápi bílí (Ciconia ciconia), u kterých se volně žijící pár dočista rozpadl. Letos se samice zdržela v zoo jen 3 dny po příletu ze zimoviště, pravděpodobně než se posunula na místo hnízdění. U ostatních druhů jsou však výsledky povzbudivé. Čápi černí (Ciconia nigra) zopakovali loňský rok, 5 mláďat se osamostatnilo a odlétlo na začátku září, aby se pokusila dosáhnout afrického zimoviště, jedno bylo pozorováno na průtahu Švýcarskem. V pavilonu vodních ptáků opět zahnízdili čápi simbili (Ciconia abdimii) a odchovali 2 mláďata ze 4kusové snůšky. Rodinu jsme doplnili o 4 nové ptáky z volné přírody, nyní chováme nadějnou skupinu 9 jedinců. U kolpíků se více dařilo kolpíkům bílým (Platalea leucorodia). Po obtížné první zimě v nových podmínkách zahnízdily 2 páry a bez větších potíží vyvedly po 3 mladých. Kolpíci růžoví (Platalea ajaja) neměli při opakovaném hnízdění štěstí, všechna mláďata uhynula na mikrobiální infekci. Ve stejné voliéře se dařilo ibisům bílým (Eudocimus albus) a v sousední ibisům rudým (Eudocimus ruber), celkem vyvedli 6 a 3 mláďata. Skupinu ibisů skalních (Geronticus eremita) jsme doplnili dvěma mladými samicemi ze Zoo Rheine, na ptáky však zřejmě ještě doléhá krátká doba v novém, jarní aktivita na hnízdních římsách pominula bez výsledku v podobě vajec. Skupina ibisů hnědých (Plegadis falcinellus) se rozrostla o dva mladé ptáky z mnichovské zoo a v nadcházejícím létě očekáváme první hnízdění. Rekordní počet mláďat – celkem osm – vyvedl pár volavčíků člunozobých (Cochlearius c. cochlearius). Pár hnízdil opakovaně od ledna do listopadu, poslední snůšku už jsme mu ani nenechali vysedět. Volná kolonie kvakošů nočních (Nycticorax nycticorax) je zdá se plně soběstačná, nezávislá na jedincích ze zoo. Kolonie se ustálila na počtu 8 hnízdících párů a s výjimkou 2 – 3 ptáků, kteří jsou v zahradě setrvale i přes zimu, všichni ostatní jsou tažní jedinci. Letos se osamostatnilo kolem 20 mladých, přestože řada mláďat uhynula při letních bouřkách. Kontrola celé kolonie je rok od roku složitější, ptáci hnízdí výše na stromech a v obtížněji pozorovatelné části zahrady, pravděpodobně v souvislosti s tím, jak roste podíl divokých ptáků, kteří se naučili vyšší obezřetnosti. Návštěvníky očekávané člunozobce africké (Balaeniceps rex) jsme zatím nemohli vystavit, expoziční ubikace je ve výstavbě. Věříme, že ptáci budou v novém na začátku letní sezony 2006.
Skupina plameňáků růžových (Phoenicopterus ruber roseus) měla poprvé možnost něco ukázat v nové expozici, kde s výjimkou 8 vybraných párů byli všichni ostatní, celkem 45 jedinců. Bohužel se potvrdil obecný poznatek, že plameňáci bezprostředně po přemístění do nového prostředí nehnízdí. Obvykle přestávka trvá jeden až dva roky, výjimečně ptáci nezahnízdí nikdy. Teprve další sezony nám ukážou, zda je nová expozice vhodná také k úspěšnému rozmnožování. Zůstáváme optimisty, několik párů postavilo hnízda, jen ke snůšce nedošlo. Ve staré expozici, kde zůstala velká skupina 100 jedinců, ovšem proběhlo hnízdění v masivním měřítku. Zahnízdilo nejen všech 8 zde ponechaných párů pl. růžových, ale i 3 páry plameňáků kubánských (Phoenicopterus ruber ruber) a 25 párů plameňáků chilských (Phoenicopterus chilensis). Vylíhlo se celkem 24 mláďat, konečný výsledek však ošklivě pokazili čtřnozí predátoři. Jednak se do areálu Vodního světa nastěhovala kolonie potkanů, jednak v létě začala navštěvovat území i liška. V součtu mají tyto dva savčí druhy na svědomí ztrátu 12 mláďat. Celkový vývodek je tak nižší než roku předchozího, vyspěli jen 3 plameňáci růžoví a 4 plameňáci chilští.
Ze skupiny vrubozobých zopakovaly přirozený odchov bernešky rudokrké (Branta ruficollis), v novém výběhu expozice jeřábů (tzv. laguna) zahnízdil jeden pár a vyvedl dvě mláďata. Z ostatních druhů pár hus kuřích (Cereopsis novaehollandiae) vychoval 2 mláďata, za úspěch je možno považovat vyhnízdění a vylétnutí 5 mláďat poláka malého (Aythya nyroca). Všechny odchovy jsme museli uskutečnit se zásahem člověka, snůšky i mláďata bylo potřeba chránit před predátory nebo před dalšími příslušníky společných expozic; do svých výběhů se mláďata s rodiči vracela až poté, co vyspěla do tří čtvrtin konečné velikosti.
Pár ústřičníků velkých (Haematopus ostralegus) vyvedl 3 mláďata ve voliéře za Sečuánem, pár dytíků úhorních (Burhinus oedicnemus) byl o tuto možnost ochuzen – liška celý pár odnesla z voliéry pod skalou dřív, než mohl ukázat, jak dobře se zde adaptoval. Vedle lišky, kterou se posléze podařilo dobře odclonit pomocí elektrických ohradníků, se v obou průchozích voliérách objevil velký problém s potkany. Ve voliéře pod skalou mají na svědomí úhyn posledních již dobře zde aklimatizovaných stepokurů ozdobných (Pterocles quadricinctus), ve voliéře za Sečuánem zase zdecimovali skupinu čejek chocholatých (Vanellus vanellus).
U již tradičně úspěšné skupiny dravých ptáků se po povodni nemůžeme vzpamatovat z úbytku záložních voliér a odchovy jsou plně odvislé od omezeného počtu párů z expozičních voliér. Starému páru orlosupů bradatých (Gypaetus barbatus) sezona nevyšla, ze snůšky 2 vajec se nic nevylíhlo, obě vejce se zkazila po mikrobiální infekci, pravděpodobně v důsledku mechanického poškození jednoho z vajec. U supů hnědých (Aegypius monachus) nesly jen 2 samice, vejce byla opět neoplozená. Chovný pár supů mrchožravých (Neophron p. percnopterus) prošel během inkubace vajec partnerskou krizí a samice přestala sedět. Naštěstí vejce jsme měli v té době pod kontrolou v líhni. Protože se samice se samcem nesrovnala, na zahřívání nespolupracovala a opakovaně vykulovala podkladek, museli jsme ji oddělit a vylíhlé mládě podsadit jen pod samce. Ukázal se jako odpovědný otec a mládě sám vychoval do samostatnosti. Orli bělohlaví (Haliaeetus leucocephalus) na druhý pokus v nové voliéře vyseděli jedno mládě, druhé vejce bylo neoplozené; mládě však ve věku 3 týdnů vypadlo z hnízda a zabilo se.
Ve skupině sov jsme zaznamenali úspěch u puštíků bradatých (Strix nebulosa), po loňském neúspěchu vyvedli 3 mláďata. Druhý pár nehnízdil, v jeho sousedství probíhala až do jara přestavba starých voliér. Z toho důvodu ani chovný pár puštíků bělavých (Strix uralensis liturata) nebyl ve svém, jeho hnízdění proběhlo v zázemí a přes problém malého prostoru vyvedl 3 mláďata. Tři mláďata sovic krahujových (Surnia ulula) jsou ve srovnání s lety minulými málo, větší podíl neoplozených vajec již ve druhé sezoně po sobě vnucuje otázku, zda není chyba v novém prostředí. U sov pálených (Tyto alba) jsme z prostorových důvodů ponechali pohromadě 2 páry, oba zahnízdily a vyvedly 21 mládě. Takto jsme měli víc mláďat, než bylo možné předat k reintrodukci a 5 jsme jich ponechali do dalšího chovu a k vypuštění na jaře dalšího roku. Šest mláďat sýčků obecných (Athene noctua) je příslibem a zároveň nutným předpokladem pro reintrodukci chystanou v Trojské kotlině. Ze snůšek výrečků malých (Otus scops) se žádné mládě nevylíhlo, vejce byla neoplozená. V horní části zahrady jsou nyní po rekonstrukci k vidění 4 voliéry sov. V jedné z nich jsme obnovili chov sovic sněžních (Nyctea scandiaca), v další zkoušíme chovat sýce rousné (Aegolius funereus).
Lelkouni soví (Podargus strigoides) nehnízdili, ke snůšce nedošlo.
V bažantnici se podařilo odchovat několik křepelek korunkatých (Rollulus rouloul) a 4 křepelky madagaskarské (Margaroperdix madagarensis). U dalších druhů se nedařilo, vejce byla většinou neoplozená, u bažantů malajských (Polyplectron malacense) většina zárodků odumřela ve vejci. Tento druh, nově zařazený do evidence mezinárodní plemenné knihy, vyžaduje zvláštní pozornost, jeho chov v Evropě stagnuje. Během roku jsme návštěvníkům představili několik staronových druhů zapůjčených ze Zoo Plzeň. Jedná se o bažanta mandžuského (Crossoptilon mantchuricum), bažanta preláta (Lophura diardi) a bažanta ohnivého bornejského (Lophura ignita nobilis). Ke konci sezony jsme ztratili jediného evropského zástupce tabona oranžovonohého (Megapodius reinwardt), nešťastnou náhodou se v noci zabil o pletivo.
Skupina jeřábů v „laguně“ se až na jednu výjimku dobře adaptovala a zahnízdila, bohužel všechna vejce byla neoplozená včetně 2 snůšek nově sestaveného páru jeřábů mandžuských (Grus japonica). Onou výjimkou je náš jediný v poslední době úspěšný druh – jeřáb bělošíjí (Grus vipio). Bohužel to, co přes zimu nebylo zřejmé, se projevilo až na začátku snáškového období. Jeřábi začali být náhle neklidní a snažili se z výběhu dostat ven. Samice snesla jen jedno vejce, které samec vzápětí rozklovl. U seriem rudozobých (Cariama cristata) zdravotní problémy se objevily nejprve u samce a poté i u samice, která uhynula. Po 15 letech úspěšného chovu stojíme před vytvořením nového chovného páru. Po loňském úspěchu s perepely černokrkými (Turnix suscitator) jsme odchov rozšířili již na druhou generaci.
Podobně jako loňského roku došlo k početným odchovům ve skupině měkkozobých. Ze zajímavějších jmenuji 1 holuba bronzového (Ducula aenea paulina), 1 holuba nikobarského (Caloenas nicobarica) a 3 holuby dvoubarvé (Ducula bicolor). Znovu se podařil přirozený odchov 1 korunáče šedomodrého (Goura cristata). Ve voliéře pod skálou úspěšně vyhnízdili holubi skalní (Columba livia) a v Sečuánu hrdličky čínské (Streptopelia chinensis).
Ve skupině nektarožravých papoušků jsme zaznamenali snůšky u všech druhů, kde byly sestaveny páry. U nejmenšího lorikula modrobradého (Loriculus vernalis) již snášelo víc mladých samic, ovšem většina vajec byla neoplozená. Skupina možná byla již příliš velká, ze čtyř odchovaných mláďat bylo nutné 3 dokrmit ručně. Vlastní loriové již tak úspěšní nebyli. Po rozpadu chovného páru loriů černohlavých (Lorius domicella) sestavujeme nový pár, vyměnili jsme jedince se Zoo Köln. Odchov zopakovali loriové tříbarví (Lorius lory lory) se 3 mláďaty a loriové olivoví (Chalcopsitta duivenbodei) s 1 mládětem, 1 mládě vyspělo u loriů mnohobarvých horských (Trichoglossus haematodus moluccanus). Starý pár loriů papuánských (Charmosyna papou goliathina) jsme dočasně deponovali do soukromých rukou. U loríčků (rod Psittaculirostris) jsme doplnili stavy o mladé samce obou druhů, bohužel chovná samice lori rudobradého (Psittaculirostris edwardsii) mezitím uhynula ve snůšce. Tři mladé kakadu bílé (Cacatua alba) jsme odchovali uměle, pocházejí od páru krotkých ptáků, který žije ve skupině velkých arů, kde není dostatek klidu k vyhnízdění.
Ze skupiny srostloprstých se vedlo jen vousákům senegalským (Lybius dubius) se 4 odchovanými mláďaty. Zoborožcům kaferským (Bucorvus leadbeateri) se vylíhlo po jednom mláděti z první a náhradní snůšky, ale mláďata pokaždé podlehla v útlém věku mikrobiální infekci. Dvojzoborožci indičtí (Buceros bicornis) opět zůstali bez snůšky, i když samice byla zazděná déle než měsíc. Významné je, že se podařilo dopárovat samici dvojzoborožce nosorožčího (Buceros rhinoceros), samce máme zapůjčeného do společného chovu z Vogelparku Niendorf.
V hejnku myšáků hnědokřídlých (Colius striatus) pokračovaly antagonistické vztahy, skupina se postupně zmenšila až na počet pouhých 3 jedinců a podobně jako loni se osamostatnilo jen 1 mládě.
K nejcennějšímu odchovu došlo u jediného „pravého“ zástupce šplhavců, žluny větší (Picus flavinucha mystacalis). Žluny opakovaně zahnízdily v pavilonu Sečuán. Když první vejce během inkubace rozbily, odebrali jsme jedno vejce z druhé snůšky do líhně. Ptáci mezitím rozbili i další vejce této snůšky a přestali sedět. Mládě vylíhlé v inkubátoru nebylo komu podsadit a musili jsme ho odchovat uměle. Jedná se o výjimečnou událost, jediný další odchov hlásí Metrozoo ze Spojených států amerických ze stejného roku, jen o měsíc dříve. Pár později zahnízdil potřetí, 2 vejce jsme odebrali do líhně a nahradili nerozbitnými silonovými podkladky. Před líhnutím jsme jedno vejce vrátili pod rodiče, druhé ponechali v líhni. Obě mláďata se vylíhla zdravá a mládě z líhně jsme druhý den vrátili rodičům. Bohužel obě mláďata uhynula, rodiče je nedokázali dostatečně nakrmit. Doufáme v lepší výsledek příští hnízdní sezonu.
Z kolekce pěvců patří k nejvýznamnějším odchovům 1 mládě vlhovce chocholatého (Psarocolius decumanus), ale i 1 drozd tmavý (Zoothera sibirica), 5 bulbulů rudouchých (Pycnonotus jocosus), 4 bulbuli oranžovohrdlí (Pycnonotus dispar), 1 sojkovec černohrdlý (Garrulax chinensis), 1 sojkovec nádherný (Garrulax formosus), 2 timálie sečuánské (Liocichla omeiensis), 2 ireny tyrkysové (Irena puella), zvláště pak 2 bulbulčíci bělohlaví (Hypsipetes leucocephalus) a 1 kruhoočko japonské (Zosterops japonica) patří mezi nejcennější. Ireny, bulbulčíci a kruhoočko byli odchováni v pavilonu Sečuán, který se ukazuje jako velmi podařená expozice.
Na závěr uvádím stručné zhodnocení záměrů a výsledků ve vícedruhových expozicích. Ve voliéře ibisů skalních pod skalou se hned na jaře ukázalo, že kavčata červenozobá (Pyrrhocorax pyrrhocorax) jsou v období hnízdění příliš agresivní, než aby mohla nadále žít s ostatními malými druhy. Ve voliéře do budoucna nebudou vůbec, nebo jen přes zimní klidové období, a nahradí je špačci rudokřídlí (Onychognathus morio). Z plánovaných druhů se nepodařilo získat pouze jeden – dropa rezavého. Druhovou osádku jsme však od původního záměru navýšili a v maximu bylo ve voliéře 16 druhů, z dříve nejmenovaných se jedná o ibise hagedaše (Bostrychia hagedash), slípku modrou (Porphyrio porphyrio), čejku žlutonohou (Vanellus senegalensis), stepokura ozdobného (Pterocles quadricinctus) a turaka bělobřichého (Corythaixoides leucogaster).
Ve voliéře Delta za Sečuánem přibyl první exemplář volavky bílé (Egretta alba), několik párů morčáků bílých (Mergus albellus) a morčáků prostředních (Mergus serrator) a hejnko čejek chocholatých (Vanellus vanellus). S dalšími druhy počkáme, až se společenství ustálí.
Pavilon Sečuán, věnovaný ptákům z podhůří Himálaje, je pro nás zatím milým překvapením. Prakticky všechny druhy sem umístěné mají snahu se rozmnožit a dosáhli jsme zde většiny prvoodchovů pěvců. Rozmnožily se zde druhy, které jsou sice běžné, ale v jiných zoo tak říkajíc „nejdou“. Patří mezi ně české prvoodchovy bulbulčíka bělohlavého, ireny tyrkysové, kruhoočka japonského i evropské prvenství v odchovu žluny větší. Pro všechny tyto druhy je charakteristické, že se jedná o´více méně běžně chované druhy. Druhová osádka Sečuánu se zastavila na čísle 18 a tento počet se zdá být efektivním stropem pro tak komorní prostor. Abychom přednosti pavilonu maximálně využili, plánujeme zde druhovou skladbu v malé míře obměňovat tím, že sem budeme dávat potenciální chovné páry, které v jiných podmínkách stagnují. Z novinek roku jmenuji sýkavku modrovousou (Chloropsis hardwickii), sojkovce jihočínského (Garrulax milnei), timálii černošedou (Heterophasia desgodinsi) a brkoslava severního (Bombycilla garrulus).
Největší starosti nám zatím dělají nové voliéry Příroda kolem nás nedaleko Dětské zoo. Střetává se zde záměr ukázat malé druhy pěvců zblízka s jejich potřebou být v bezpečné vzdálenosti, a tak je druhová skladba ve vývoji. Nejlepší druhy a nejvhodnější jedince ještě hledáme. V „luční“ voliéře je nyní početná skupinka sýkořic vousatých (Panurus biarmicus), pár křepelek polních (Coturnix coturnix) a po páru strnadů obecných (Emberiza citrinella), stehlíků obecných (Carduelis carduelis) a zvonohlíků zahradních (Serinus serinus). V „lesní“ voliéře je dominantním druhem holub doupňák (Columba oenas), k němu skupina drobných zrnojedů – pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla), hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), čížek lesní (Carduelis spinus) a dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), ze sýkor koňadra (Parus major).
RNDR. Karel Pithart, kurátor
