Chovatelství - plazi
PLAZI
Rok 2006 byl prvním rokem od povodně, ve kterém na úseku nepřevažovala budovatelská aktivita nad chovatelskou. Naším hlavním úkolem byla stabilizace nových expozic, rozjíždění chovných programů a zařizování zázemí. Komplikací v tomto úsilí byl fakt, že nárůstu v počtu expozic i chovaných druhů neodpovídal po většinu roku nárůst počtu chovatelů, takže stávající chovatelé byli většinou přetížení a na některých pracovištích bylo nutné pracovat často provizorně. Tento stav se vyrovnal až ve čtvrtém čtvrtletí náborem (zatím dočasným) dvou chovatelů. Nedůležitějším a nejsložitějším stabilizačním úkolem byl pavilon Indonéská džungle. Nejprve jsme kvůli reklamaci a opravě akrylátového skla i vnitřních izolací vypouštěli akvária ve vstupním rondelu, poté jsme průběžně upravovali a zdokonalovali systém filtrací tak, aby voda ve všech jezírkách i akváriích byla čirá a zdravotně nezávadná. Přes komplikaci spojenou s vypouštěním akvárií a přelovováním rybí osádky do náhradních nádrží nenastal v chovu ryb žádný zásadní problém. V průběhu roku jsme doplňovali rybí kolekci o několik druhů labeí, z nichž nejvýraznějším druhem je až 60 cm dlouhé labeo černé (Labeo chrysophekadion). Oživením akvária v rondelu je i hejnko červeně zbarvených duhovek lososových (Glossolepis incissus). I mimo pavilon Indonéská džungle jsme zaznamenali vzácný a zajímavý rybí přírůstek – trnuchu Castexovu (Potamotrygon castexi). Sameček tohoto zajímavého sladkovodního rejnoka, popsaného až v roce 1969, se narodil v Zoo Vídeň, k nám přišel přes plzeňskou zoo a obohatil expozici anakond v pavilonu kočkovitých šelem.
Nejdůležitějším přírůstkem v pavilonu Indonéská džungli je skupina 4 velkých batagurů tuntong (Batagur baska). Jednoho samce a tři samice těchto ohrožených říčních želv z jihovýchodní Asie jsme získali od známého soukromého chovatele z Německa pana Reimanna. Ten želvy, získané ještě před začátkem platnosti mezinárodní ochrany, choval v domácím chovu od začátku 70. let 20. století. Bataguři jsou vedení na čelném místě seznamu 25 nejohroženějších druhů želv na světě. Nejvarovnější novou zprávou o jejich stavu je silně klesající trend v jejich početnosti v přírodě, který nastal i přes 30 let trvající intenzivní ochranu a záchranné chovy in-situ. Kromě 4 dospělých batagurů, vážících 12–19 kg, chová pražská zoo ještě 10 zabavených mláďat, převedených z plzeňského CITES centra. V jiné evropské zoo se bataguři nechovají.
Starosti nám v létě způsobil pár varanů komodských (Varanus komodoensis). Po námluvách, při kterých bylo možno pozorovat i páření, se samice začala plnit, poté přestala přijímat potravu a hrabala nory, takže jsme se domnívali, že již v tomto ne zcela zralém věku 3 let bude klást vejce. Protože jsme věděli, že potíže s dozrávajícím reprodukčním traktem jsou častou příčinou úhynu samic v lidské péči, samici jsme poté, kdy v termínu nenakladla, podrobili důkladnému vyšetření. Ve spolupráci s plzeňskými veterináři, kteří mají s varany velké zkušenosti, jsme samici vyšetřili ultrazvukem i rentgenem a odebrali jsme krev k dalším rozborům. Ukázalo se, že samice je zcela zdravá a její nervozita byla způsobena nepravou březostí, vyvolanou pářením.
Jedinou novou expozicí roku 2006 byla na 4. chovatelském úseku „Příroda kolem nás“. Do dvou voliér s našimi pěvci jsme včlenili plexisklem ohrazené výseky pro plazy a obojživelníky. V první voliéře vzniklo prostředí louky a suché slunné křovinaté meze, kterou obydlelo trio užovek hladkých (Coronella austriaca). V druhé vlhčí a lesnatější voliéře jsme vytvořili soustavu tůní na vysychajícím potůčku, který vytéká z lesa. Nasadili jsme do nich naše obojživelníky, a to kuňky obecné (Bombina bombina), skokany zelené (Rana esculenta), skokany štíhlé (Rana dalmatina), čolky obecné (Triturus vulgaris) a čolky velké (Triturus cristatus). Dalšími obyvateli této expozice jsou ještěrky obecné (Lacerta agilis), ještěrky živorodé (Lacerta vivipara) a slepýši křehcí (Anguis fragilis). Všechny tyto vzácné a chráněné druhy naší herpetofauny nám na základě výjimky k chovu, vydané MŽP, propůjčila firma Natura service, která soustřeďuje o chová živočichy z lokalit ohrožených například výstavbou dálnic apod. Dokladem toho, že se plazům v nových venkovních expozicích skutečně daří, jsou mláďata užovek hladkých, ale zejména 14 mláďat ještěrek obecných, která se ve slunném výběhu vylíhla.
Po stránce chovatelské potvrdil rok 2006 stále vzestupný trend. Podařilo se nám rozmnožit 26 druhů plazů a odchovat takřka 200 mláďat. Velmi pozitivní bylo rozmnožování živočichů v nově vybudovaných expozicích, které prokázalo, že zvířata vytvořené podmínky plně akceptovala. Platí to zejména o expozici Sonora v pavilonu kočkovitých šelem. Tam jsme sice museli změnit předpokládanou druhovou skladu, protože korovci jedovatí (Heloderma suspectum) se navzdory získaným informacím ukázali být predátory drobných ještěrů a postupně ulovili všechny s nimi chované leguánovce obojkové (Crotaphytus collaris). Navíc velmi efektivně a dříve než chovatelé nalézali snůšky čukval zavalitých (Sauromalus obesus) a požírali je, takže jsme je nakonec přesunuli do terária. Přesto však se jak čukvalám, tak i nové skupině leguánovců podařilo v expozici rozmnožovat a i třetí druh, leguánek maskovaný (Sceloporus magister) na sklonku roku zahájil reprodukci. Ohromující reprodukční schopnost ukázaly i mabuje perleťové (Mabuya margaritifer) z pavilonu Afrika zblízka, jejichž dvěma samicím se v průběhu roku vylíhlo celkem 48 mláďat. Úspěšnou sezonu jsme zaznamenali rovněž v rekonstruovaných a vylepšených expozicích pavilonu šelem. Na úspěšnou reprodukci navázali varani smaragdoví (Varanus prasinus), 3 loňská mláďata byla v roce 2005 jediná v členských institucích EAZA a celkovým počtem 20 mláďat je náš chov zdaleka nejúspěšnějším v rámci evropské plemenné knihy tohoto choulostivého druhu. Rovněž leguáni v atriu pavilonu šelem zdárně navázali na úspěchy minulé dekády. Vylíhlo se 17 mláďat leguánů nosorohých (Cyclura cornuta) a 7 mláďat leguánů kubánských (Cyclura nubila), pro oba druhy je vedena mezinárodní plemenná kniha. Největší radost z plazů v pavilonu šelem nám udělaly želvy annámské (Mauremys annamensis), další kriticky ohrožený živočišný druh, který je ve své omezené domovině ve středním Vietnamu pravděpodobně již vyhuben. Želvy, které v Zoo Praha byly od roku 1991 umístěné v karanténě jako zabavené, nové podmínky podnítily k rozmnožování. Samice, které pro nepravidelně rostlý krunýř říkáme „Křivule“, snesla ve 4 snůškách 18 vajec, z nichž se vylíhlo 11 mláďat. Další dvě mláďata přidala samice, deponovaná od soukromého chovatele. Dalším želvím druhem, u kterého jsme s velkým potěšením překonali reprodukční bariéru, byly želvy pardálí (Geochelone pardalis pardalis) z pavilonu Afrika zblízka. Samice kladly již v uplynulém roce, ovšem vejce byla zdánlivě neoplozená. Vzhledem k tomu, že naši jedinci patří k jihoafrickému poddruhu, který žije v oblastech se zřetelným střídáním ročních období, rozhodli jsme se vejce pokusně zachladit, a to i přesto, že literatura nutnost ochlazení pro nastartování vývoje pro tyto želvy neuvádí. Nám se však metoda osvědčila a výsledkem bylo 10 vylíhlých mláďat. Doufejme, že následující rok pokročíme ve výzkumu reprodukční biologie tohoto druhu. Velmi významně se v reprodukci prosadila i samice vejcožrouta rezavého (Dasypeltis medici), která nakladla ve třech snůškách 25 vajec, z nichž se vylíhlo 19 mláďat. Efektivita rozmnožování tohoto hada se zdůrazní, připočteme-li k tomu 23 vajec a 20 mláďat v roce 2004. Samice v letošním roce bohužel uhynula následkem nestrávení jednoho pozřeného ptačího vejce.
Začátek roku 2005 vypadal nadějně i pro chov agam osadních (Agama agama). Tento běžný, avšak choulostivý a nedokonale prozkoumaný druh ještěra byl prvním plazím druhem, u něhož byla v roce 1966 zjištěna závislost vývoje pohlaví na inkubační teplotě. Paradoxní je, že od té doby nikdo tuto závislost nezkoumal, takže přesné působení různých teplot je nejasné. Vzhledem k velké převaze samců v chovu jsme se pokusili inkubovat vejce jako samičky a byli jsme úspěšní, vylíhlo se 10 samic. Bohužel tyto agamy v nedospělém věku začaly vytvářet neoplozená vajíčka a postupně hynuly následkem jejich nevykladení. Zvládnout dobře metodiku chovu a přispět k poznání těchto krásných ještěrů zůstává naším úkolem do následujících let.
Čtvrtý chovatelský úsek byl zatížen i v roce 2005 péčí o zadržené nebo zabavené plazy. Ve dvou velkých zásilkách jsme v průběhu roku přijali 175 exemplářů chráněných živočichů, a to 90 želv, 68 hroznýšovitých hadů a 17 varanů. V karanténě z nich zůstalo 30 želv paprsčitých, doplněných 11 zabavenými chameleony. Tyto velké zásilky byly v průběhu roku doplňovány jednotlivými suchozemskými želvami. Péče o tato zvířata představuje velkou zátěž na chovatelskou práci, na kapacitu terárií, na celkový prostor i na náklady na krmiva a léčbu.
I v roce 2005 jsme pokračovali v komunikaci s odbornou veřejností. Pravidelně spolupracujeme na přípravě exkurzí pro studenty Přírodovědecké fakulty UK, poskytli jsme vzorky našich zvířat do genetického výzkumu leguánů a hroznýšovců kubánských, na našich pracovištích probíhají 2 diplomové práce. Jsme rádi, že dobré renomé k nám láká stážisty ze zahraničí. V roce 2005 to byl vedoucí terárií ze španělské zoo Fuengirola, soukromý chovatel želv z Německa a péči o varany komodské se přijel přiučit kolega z Poznaně.
Novinkou roku 2005 byla příprava a zahájení projektu in-situ týkajícího se výzkumu a ochrany vzácné a ohrožené užovky podplamaté, jejíž populace je vázána na areál zoo a přilehlý břeh Vltavy. Přestože rok 2005 byl vlastně nultým rokem celého projektu, zahájili jsme mapování terénu a předběžné zkoumání populace, vyvíjeli jsme metodiku sledování i individuálního poznávání jednotlivých jedinců a tato práce zabrala studentovi gymnázia 165 hodin. Výsledkem bude v roce 2006 práce Středoškolské odborné činnosti.
Petr Velenský, kurátor
