Hlavní stránka / Vše o zoo / Výroční zprávy / Výroční zpráva 2004 / Chovatelství - savci (kopytníci)

Chovatelství - savci (kopytníci)

Události a změny, které se na úseku chovu kopytníků odehrály v roce 2004, je možné na úvod shrnout do několika statistických údajů. Počet druhů chovaných na tomto úseku (včetně stanice v Dolním Dobřejově) se z původních 51 zvýšil na 53 (z toho se jedná o 40 druhů savců a 12 druhů ptáků). V průběhu roku přibylo 5 druhů zvířat – voduška abok (Kobus megaceros), zebra Böhmova (Equus burchellii boehmi), ovce kamerunská (Ovis ammon f. aries), koza kamerunská (Capra hircus) a snovač rudozobý (Quelea quelea), tři druhy naopak náš úsek opustily – serval (Leptailurs serval), vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus) a prase vietnamské (Sus scrofa f. domestica). Reprodukce byla zaznamenána u 22 druhů zvířat – v průběhu roku se narodilo celkem 70 mláďat. Nikdy se nepodaří odchovat všechna mláďata a nejinak tomu bylo i v letošním roce – 31. prosince se dožila jen 53 z nich. Ke statistice porodů patří i smutnější statistika úhynů – kromě tohoročních mláďat uhynulo nebo muselo byt utraceno 18 zvířat v 10 druzích.

Stejně jako v loňském roce, i v roce 2004 se narodily dvě klisny koně Převalského (Equus przewalski) – Isabela a Ivona. Matka druhé z nich, Nora, byla ještě před porodem přesunuta z pražské expozice na chovnou stanici v Dolním Dobřejově, aby vzhledem ke svému stáří (čtvrtá nejstarší klisna v chovu – narozena 1983) již znovu nezabřezla. Tam však krátce po odstavu Ivony na podzim uhynula na celkovou sešlost věkem. Počet koní Převalského držených v Zoo Praha činil začátkem roku 33 kusy (většina z nich v Dobřejově). V průběhu roku se ale podařilo uskutečnit několik důležitých transportů, a tak se počet zvířat významně snížil. Začátkem června odešel pár koní – hřebec Fučík a klisna Chrudimka – na zámek ve Slatiňanech, v druhé polovině června hřebec Elán do chovné skupiny v Zoo Helsinki a několik dní poté skupina čtyř, do dalšího chovu nevhodných, klisen do národního parku Hortobágy v Maďarsku. Posledním transportem roku byla letecká cesta tříletého Granta do zoo v Colombu na Srí Lance. Po odchodu 9 zvířat, narození 2 hříbat a příchodu hřebce Xavera z deponace v zooparku Chomutov tak celkový počet koní na konci roku klesl na 28, přičemž pražská expoziční skupina si zachovala početnost 6 kusů v čele s hřebcem Ginem (místo Nory obsadila klisna Ycori z Dobřejova). V sousedním výběhu má své stálé místo jeden z nejstarších koní Převalského na světě – dvaatřicetiletá klisna Cilka.

V chovu asijských oslů nastala jediná změna, a to v podobě narození jednoho hřebečka kianga východního (Equus kiang holdereri) – pražská skupina tak nyní čítá celkem 7 zvířat.

Koncem roku jsme se dočkali přírůstku u zeber Grévyho (Equus grevyi), nikoliv však v podobě narozeného hříběte, ale v podobě mladé klisny z anglického Banhamu. Ta se na jaře příštího roku připojí ke stávajícímu páru – hřebci Arnoldovi a klisně Zaře. Jako nový druh do zahrady přišly tři mladé klisny zeber Böhmových (Equus burchelii boehmi) ze Dvora Králové n. L. a z irské Foty, prozatím jako expoziční zpestření prostorného Afrického panoramatu.

Do stáda velbloudů dvouhrbých (Camelus bactrianus) byl hned začátkem roku připuštěn nový chovný, půldruhého roku starý samec Jepe ze zoo Aalborg. Ze skupiny naopak odešel mladý samec Kňábík, který koncem roku odcestoval do zoo ve Frankfurtu. První letošní porod ve skupině lam alpak (Lama pacos) byl úspěšný, nicméně o dalších dvou se to již bohužel říci nedá. Ani jeden ze samečků nepřežil první 24 hodiny. Úspěšnější byl stejně jako v roce loňském chov lam guanako (Lama guanicoe), narodila se tři mláďata (2 samci a 1 samice). Vzhledem k dospívání starších mláďat a s ním související rostoucí agresivitou ze strany chovného samce jsme na sklonku roku byli nuceni oddělit dva nejstarší mladé samce a jednu samici narozenou v roce 2003 do samostatných výběhů.

Chov sedmi druhů jelenů v uplynulém období nelze označit jinak než za neúspěšný. Rok 2004 byl poznamenán několika úhyny chovných zvířat a kromě jedné samičky losa v chovné stanici Dobřejov se nepodařilo odchovat jediné mládě. První smutnou událostí byl v únoru náhlý úhyn chovné samice pudu jižního (Pudu puda) v pokročilém stádiu gravidity (její místo by měla začátkem následujícího roku nahradit mladá samička ze Zoo v Apeldoornu). Za pár dní uhynula jedna z chovných samic losa evropského (Alces alces) a o měsíc později uhynul 16letý chovný samec jelena milu (Elaphurus davidianus). Nepříjemnou statistiku pak dovršil zářijový úhyn osmileté chovné samice soba polárního (Rangifer tarandus). Stádo sobů nyní čítá pouhé 4 samice, chovný samec uhynul již v roce 2003 a jeho místo se přes jisté přísliby zatím nepodařilo obsadit. Stejná situace panuje i ve stádě vzácných jelenů lyrorohých (Cervus eldii thamin). V tomto případě se stejně jako například u přímorožců beis (Oryx gazella beisa) projevuje syndrom chovu vzácných zvířat, kdy v celé Evropě je prakticky nemožné sehnat alespoň trochu nepříbuzného jedince. Jedinou nadějí je tak zatím na korespondenční úrovni připravovaný transport z Asie, respektive ze Severní Ameriky. U wapiti manitobských (Cervus manitobensis) rok 2004 také nebyl příliš úspěšný – v průběhu sezony sice porodily obě chovné laně, ale jedno mládě se narodilo mrtvé (první porod samice) a druhé nepřežilo prvních 24 hodin života.

Jedním z úspěchů chovu turovitých bylo dubnové narození samičky anoa nížinného (Bubalus depressicornis), později pojmenované Cora. V tuto chvíli je tak naše chovatelská kapacita se třemi samci a dvěma samicemi naplněna do té doby, než se podaří nalézt umístění pro mladého samce odchovaného v roce 2002.

V chovu takinů indických (Budorcas taxicolor taxicolor) nastala koncem února napjatě očekávaná událost – samice Curti porodila mládě, jehož otcem byl samec z brněnského chovu. Radost však postupně vystřídalo zklamání, mládě mělo od prvních dnů problémy s lokomocí, a tak přes veškerou snahu nezbylo než se po několika týdnech uchýlit k euthanasii; následná pitva navíc ukázala, že mladý samec trpěl vrozenou srdeční vadou. Z chovného stáda bizonů (Bison bison) odešli tři býčci narození v roce 2003, nicméně další tři zvířata se narodila – tentokrát samé samičky. Černým dnem pro naše stádo byl 8. srpen, kdy uhynul třináctiletý chovný býk. V sousedním stádě zubrů (Bison bonasus) se v letošním roce narodilo jen jedno mládě, samička Pralinka, která by se společně se dvěma o rok staršími býčky měla stát součástí reintrodukčního programu ve východní Evropě.

Počet chovaných přímorožců beis (Oryx gazella beisa) se v roce 2004 nezměnil. Problémem chovu těchto bezpochyby nejvzácnějších antilop v pražské zahradě je příbuznost chovného samce Lojzy se čtyřmi z pěti chovaných samic. Sehnat a dovézt nového, geneticky vhodného samce je tedy stále jednou z našich předních priorit. Jediná nepříbuzná samice, pětiletá Xena, byla na přelomu roku ve vysokém stadiu gravidity – porod očekáváme v druhé polovině ledna.

Tradičně úspěšný je chov pouštních druhů antilop – adaxů (Adax nasomaculatus) a přímorožců šavlorohých (Oryx dammah). V případě adaxů se v letošním roce narodilo 6 mláďat, přičemž za úspěch je možné považovat i odchod 2 samců a 2 samic začátkem roku a nyní příslib k odchodu dalších 4 kusů do tří různých evropských zahrad. Raritou je chovný samec, a to nejen vzhledem (po úrazech postupně přišel o oba rohy), ale i věkem – se svými 18 lety je s největší pravděpodobností nejstarším žijícím samcem adaxe v zajetí. U přímorožců byl počet porodů nižší, narodilo se „jen“ 5 mláďat. Zatímco v případě adaxů se podařilo odchovat všechna mláďata, v případě přímorožců jeden mladý samec a jedna samice uhynuli.

Stěhování v rámci zahrady se v letošním roce dočkalo stádo buvolce běločelého (Damaliscus pygargus phillipsi) – bylo přemístěno do Afrického panoramatu, kde přes léto společně s dalšími pěti druhy afrických kopytníků vhodně dotvářelo iluzi subsaharské savany. Stádo bylo posíleno o jednu samici z liberecké zoo a jedno nově narozené mládě. V prvních měsících roku 2004 do zahrady přišli i dva mladí samci, nikoliv však na doplnění skupiny, ale jako samostatná expoziční „miniskupina“ do velkého antilopího výběhu k beisám a nyalám nížinným (Tragelaphus angasii). Do této části zahrady v první polovině roku dorazila ze Dvora Králové n. L. také historicky první skupina vodušek abok (Kobus megaceros) – jeden samec a tři samice.

Vzhledem k mizivým perspektivám získat nového, geneticky vyhovujícího chovného samce nyaly byl koncem roku 2003 do skupiny samic připuštěn stávající samec Viktor. Výsledkem bylo v průběhu roku 2004 narození celkem tří mláďat, z nichž jedno bohužel uhynulo ve stáří tří měsíců na následky traumatu. V druhé polovině roku se po několikaletém snažení přece jen podařilo dovézt nepříbuzného, rok starého samce z anglického Marwellu. Ten je doposud na karanténě a pokud bude situace příznivá, mohl by se do skupiny zapojit během léta příštího roku. I přes narození několika mláďat a příchod nového samce však chov nyal postihla nepříjemná událost. V průběhu roku musely být utraceny dvě chovné samice z důvodu prokázané paratuberkulózy. Celá skupina je tak nyní dlouhodobě v karanténním režimu – dokud neproběhnou veterinární správou předepsaná vyšetření zbývajících zvířat.

Velkou událostí ve skupině antilop vraných (Hippotragus niger) byl v květnu příchod nového chovného samce ze Zoo Lisabon, který tak nahradí předchozího samce, jenž uhynul v dubnu loňského roku. Nejstarší jedinec chovného stáda, 14letá samice, musel být vzhledem ke stále narůstajícím zdravotním problémům, souvisejícím s věkem, v srpnu utracen. Ve skupině tak zůstaly 4 samice, 1 mladý samec z roku 2003 a samec narozený v letošním roce.

Stejně jako v roce předešlém, i v roce 2004 se ve skupině bong pralesních (Boocercus euryceros isaaci) narodila 3 mláďata, jen poměr pohlaví byl opačný – dvě samičky Arwen a Debra a koncem roku sameček Narin. Tři zvířata v průběhu roku odešla do jiných zahrad a tak počet chovaných bong ke konci roku činil stejně jako loni 11 kusů. Stejně úspěšný byl tento rok i z hlediska chovu sitatung západoafrických (Tragelaphus spekei gratus). V průběhu května až července se narodilo 5 mláďat (2 samci, 3 samice). Zahradu naopak opustila tři z mláďat odchovaných v minulých letech. Jedinou vadou na kráse tak byla jen euthanasie mladého samce, který si přivodil úraz spěnkové kloubu na levé zadní končetině. Do roku 2005 tak sitatungy v pražské zoo vstoupily v počtu 15 kusů.

Početních změn v roce 2004 nezůstala ušetřena ani skupina žiraf Rothschildových (Giraffa camelopardalis rothschildi). Začátkem května se druhé nejstarší samici Kleopatře narodil sameček Bonifác, který i přes počáteční odmítavý postoj k přijímání potravy zdárně sílí. Druhý porod ale tak šťastně nedopadl. Samice Berta bezprostředně blížící se porod dokázala natolik utajit, že se ji nepodařilo včas oddělit do připraveného boxu a mladého samce přivedla na svět ve velkém výběhu. Přestože bylo mládě v pořádku dopraveno do stáje a matka o něj jevila zájem, nepodařilo se jej udržet při životě. Následné testy prokázaly, že mladý samec trpěl silnou imunodeficiencí. Za úspěch s velkým „Ú“ je možné bez nadsázky označit po několika letech snažení zrealizovaný příchod druhého chovného samce – pětiletého Johana z Thoiry ve Francii – do skupiny pěti dcer samce Šimona. Výměnou za Johana do Thoiry odešel rok a půl starý sameček Robert. K Africkému domu kromě žiraf neodmyslitelně patří také štětkouni kamerunští (Potamochoerus porcus pictus) a hrabáči (Orycteropus afer). U obou druhů došlo v průběhu roku k úplně obměně jedinců. Původní štětkoun Achim byl vzhledem k dlouhotrvajícím zdravotním problémům přesunut na karanténu a jeho místo zaujali dva mladší samci Dakoro a Clyde ze zoologických zahrad v Mnichově a Landau. U hrabáčů byla změna ještě radikálnější. Po dlouhých diskusích byla s koordinátorem evropského chovu dohodnuta výměna jedné z našich dvou samic (Snuffy) za v danou chvíli gravidní samici Pietu z holandského Arnhemu. Jelikož jsme od začátku v případě úspěchu chtěli dát návštěvníkům poprvé v historii pražské zoo příležitost sledovat malého hrabáče přímo v expozici, museli dosavadní obyvatelé Afrického domu, Táta a Myška, uvolnit místo nově příchozí Pietě. Ta přijela 15. července, okamžitě se v novém prostředí zabydlela a za necelé dva měsíce úspěšně porodila mládě.

Neodmyslitelnou součástí chovu kopytníků je i chovná a rehabilitační stanice v Dolním Dobřejově, již několikrát zmíněná v pasáži o koních Převalského. Kromě koní, kterých zde ke konci roku bylo 5 hřebců a 15 klisen, jsou na stanici umístěni tři hřebci kianga východního, tři samci soba polárního, chovné trio losa evropského s úspěšně odchovanou mladou samičkou a nepočetná skupinka ovcí romanovských.

Ve druhé polovině roku byl zahájen projekt výstavby nové ubikace pro losy a soby, který by měl být ukončen v první polovině roku 2005. V příštím roce se součástí chovu kopytníků stane i jeden z „ostrovů“ v nově budovaném Vodním světě v dolní části zahrady. Kromě stavební činnosti se však našemu úseku nevyhnula ani činnost demoliční – v rámci příprav pro výstavbu budoucí restaurace byly demontovány výběhy servalů a vlka hřivnatých poblíž pavilonu bong. Obě zvířata však nalezla nový domov v jiné části zahrady.

Karanténa

Při povodni v roce 2002 jsme přišli o jediný prostor ke karanténování velkých zvířat. Navíc rekonstrukce statku velmi omezila další karanténní prostory. To vše v období, kdy do zahrady přicházelo obrovské množství nových zvířat. Přesto jsme dokázali odkaranténovat všechna nová zvířata – až na ryby a část plazů vše v prostorách karantény Bosna a částečně v nové budově, která byla uvedena do provozu v polovině roku. Tato nová stavba, konstruovaná jako multifunkční včetně prostor pro velké šelmy a kopytníky, nám velmi pomohla. Odpovídá nejpřísnějším veterinárním normám a získali jsme na ni mezinárodní certifikát včetně povolení ke karanténování ptáků ze třetích zemí.

Na karanténě je dlouhodobě umístěno i několik zabavených amazoňanů oranžovokřídlých (Amazona amazonica) a outloňů malých (Nycticebus pygmaeus), kteří se zde i pravidelně rozmnožují. V letošním roce se narodila 2 mláďata, jedno z nich však uhynulo.

Na karanténu bylo v roce 2003 přijato v rámci první pomoci 37 zvířat (zajíc, ježci, racek, poštolky, drobní ptáci). Část zvířat byla po prohlídce a ošetření vrácena zpět do přírody, 14 zvířat bylo po přeléčení vypuštěno nebo předáno jinému chovateli.

CITES centrum

V loňském roce byla naše zoo oficiálně jmenovaná záchranným centrem CITES pro zabavená zvířata. Do nově vybudovaného zázemí, sloužícího dočasně jako CITES centrum, jsme 15. 7. přijali 341 želvu zelenavou (Testudo hermanni), dalších 15 želv ve 4 druzích a 28 felzum madagaskarských (Phelsuma madagascariensis), 21. 7. k nám ze Zoo Plzeň převedli 5 batagurů tuntong, 31. 10. jsme od ČIŽP převzali 4 zadržené vietnamské želvy ve 3 druzích. Koncem roku (28. 12.) jsme se opět zapojili do mezinárodní záchranné akce a přijali jsme 28 želv ve 3 druzích včetně vzácné želvy plochohřbeté, které měly být prodány na čínských trzích.

V následujícím období bychom se měli podílet na přípravě a realizaci centrálního CITES centra, které bychom měli následně i provozovat. Vybudováním tohoto centra se naše republika zařadí mezi nejvyspělejší země Evropy v oblasti péče o zabavená zvířata. Pro naši zoo bude velkou poctou a závazkem o toto centrum pečovat.

RNDr. J. Šimek, kurátorM. Brtnický, inspektor

Zpět na předchozí stránku

Další články v sekci ... Výroční zpráva 2004

Přeskočit menu

Menu