Na obsah stránky Choose different language

Chovatelství - ptáci

Pozitivní přísliby, o kterých jsem psal v roce 2003, se skutečně začaly naplňovat, přinejmenším v celkovém chovatelském výsledku a v další výstavbě. Během roku byly postupně uvedeny do provozu expozice jeřábů  pro 4 páry jeřábů, pavilon „Sečuán“ se zaměřením na ptactvo z podhůří Himálaje, nová dvojvoliéra pro dravce, nové výběhy pro pelikány kadeřavé a plameňáky růžové, nová vnitřní expozice tučňáků Humboldtových a dvě průchozí voliéry pro brodivé a ostatní ptáky. To vše spolu se zklidňující se situací ve stávajících zařízeních přispělo k mnohem příznivějšímu výsledku než v roce minulém.

Odchovy se vrátily na úroveň před povodní a potřeba zaplnit nové expozice vyústila nejen v nárůst  počtu chovaných jedinců, ale i ve významné navýšení druhové skladby. Kladně se projevilo, že s výjimkou tučňáků Humboldtových, kteří byli až do léta drženi v provizorních podmínkách zázemí, nemusili jsme přistoupit k omezování velikosti odchovu.

Dosáhli jsme 10 českých prvoodchovů – kolpík růžový (Platalea ajaja), čáp simbil (Ciconia abdimi), křepelka madagaskarská (Margaroperdix madagarensis), perepel černokrký (Turnix suscitator), hrdlička vínová (Streptopelia tranquebarica), lori tříbarvý (Lorius lory), lori zelenoocasý (Lorius chlorocercus), sojkovec černohrdlý (Garrulax chinensis), bulbul rudouchý (Pycnonotus jocosus) a bulbul zahradní (Pycnonotus barbatus). Oba odchovy brodivých jsou velmi cenné, pozoruhodné hlavně tím, že byly dosaženy při chovu vždy jen jednoho páru od každého druhu.

Pohyb ptáků během roku směrem ven a do zahrady zůstal v intencích roku minulého, s výrazným přebytkem ve prospěch příchodů. Celkově se druhová skladba rozrostla o 22  druhy (6x návrat z úschovy + obnova chovu, 12x nové druhy do nových expozic v pavilonech Indonéská džungle, Sečuán, jeřábi, průchozí voliéry), 4x inovace druhové skladby. Ubylo celkem 7 druhů (všechny vyhynutím). Z popovodňové úschovy se vrátili jedni z posledních ptáků – pár ústřičníků velkých (Haematopus ostralegus) a samice orla východního (Haliaeetus pelagicus). Nyní už jen čekáme na obnovení záložních voliér pro velké dravce, abychom mohli vzít zpět i mladý pár orlosupů, stále ještě opatrovaný v Zoo Ostrava.

U kasuárů přílbových (Casuarius casuarius) snůška sestávala opět jen ze dvou vajec, samec zasedl na vejce jediné (druhé samice rozbila). Mládě bohužel uhynulo ve vejci těsně před líhnutím. K náhradní snůšce nedošlo.

Celou skupinu 33 tučňáků Humboldtových (Spheniscus humboldti) jsme dávali do nové ubikace až v létě a ptáci se s novým prostředím nesžili tak rychle, aby zahnízdili jako jindy již na podzim. „Utrhl“ se jen jeden pár a 2 mláďata se vylíhla koncem roku; ostatní páry ho budou následovat pravděpodobně v roce příštím. Dlouhý pobyt v náhradních prostorech bohužel nepřežili 2 naši kmenoví tučňáci, uhynuli ve věku 20 let, jednalo se o nejstarší doložené stáří v Zoo Praha.

Oba druhy pelikánů jsme zimovali v náhradních podmínkách, v malém botanickém skleníku. Lépe se přizpůsobili pelikáni kadeřaví (Pelecanus crispus), hnízdily 4 páry, jedna snůška byla neoplozená, 3 páry vychovaly celkem 4 mláďata; významný je první přirozený odchov od páru, kde samec v minulosti opakovaně odmítal o mláďata pečovat, pokládal je za hračku nebo spíše za cizí předmět, který do hnízda nepatří, a systematicky je z hnízda odstraňoval. Až letos, když ho samice po první tři dny vůbec k mláděti nepustila, přijal mládě za své a začal ho zahřívat a krmit. U pelikánů bílých (Pelecanus onocrotalus) se z jediného vejce vylíhlo a vyrostlo mládě – samička, která nám v létě nadělala vrásky na čele, když při dobrém větru a zastřižených křídlech dvakrát ulétla na Vltavu.   

Ze skupiny brodivých ptáků se opět nezdařilo synchronizovat partnery u osvědčeného páru marabu afrických (Leptoptilos crumeniferus) – tentokrát samice v náhradním zimovišti ani nesnesla vejce. Velkou ztrátou, i když pouze expoziční, byl úhyn samce marabu menšího(Leptoptilos dubius). Uhynul na selhání vnitřních orgánů. Tento druh je v Evropě možno shlédnout už jen v Zoo Kaliningrad. Nejlepším výsledkem v historii se přihlásil nelétavý pár čápů černých (Ciconia nigra) na rybníce, jejich 5 mláďat na podzim odlétlo do zimoviště a jedno z nich bylo později pozorováno na průletu Izraelem. Doklad o smysluplnosti vypouštění i v podmínkách velkoměsta nás velmi potěšil. Mladí čápi bílí (Ciconia ciconia) na jaře areál zahrady opustili a uvolnili místo rodičům. Ti se sice ze zimoviště vrátili oba, bohužel samec s velkým zpožděním za samicí a ta na něho nepočkala a brzy zahradu opustila. Samec si jinou samici nenamluvil a během léta se do zoo vracel sám, ale jen sporadicky za potravou. V pavilonu vodních ptáků podruhé zahnízdili čápi simbili (Ciconia abdimii) a odchovali jedno mládě ze snůšky 3 vajec. Více se dařilo při prvním hnízdním pokusu kolpíků růžových (Platalea ajaja), ze 4 vajec se vylíhla tři a odrostla dvě mláďata. Skupinu kolpíků bílých (Platalea leucorodia)  jsme nechali hnízdit v maximální míře, hnízdilo všech 6 párů a celkem vychovali 14 mláďat. Hnízdní skupina se na podzim přestěhovala do nové průchozí voliéry za pavilonem Sečuán. Ve stejné době jsme přestěhovali i skupinu ibisů skalních (Geronticus eremita). Z ostatních zástupců řádu brodivých je třeba zmínit 3 mláďata volavčíků člunozobých (Cochlearius c. cochlearius), která vychoval právě dospěvší pár nominátního poddruhu ve své první hnízdní sezoně. Volná kolonie kvakošů nočních (Nycticorax nycticorax) byla po celé jaro a část léta rušena probíhající výstavbou areálu „Vodní svět“, někteří jedinci zřejmě kolonii jen navštívili a brzy opustili, hnízdilo méně párů než v roce předchozím a množství vyvedených mláďat bylo nejnižší za poslední 3 roky; za těchto okolností pravděpodobně sehrál roli i nízký podíl stálých ptáků, dnes už je poměr mezi táhnoucími a přezimujícími zhruba 5 : 1.

Nejvýznamnější změnou ve skupině brodivých jsou nové druhy, pořízené v létě a na podzim. Dlouho připravovanou novinkou se stalo 5 člunozobců afrických (Balaeniceps rex), tajemných ptáků z papyrových mokřadů ve střední Africe. Ptáky jsme pořídili se záměrem je nejen vystavit v nové expozici „Vodního světa“, ale hlavně se pokusit o odchov. Část ptáků je určena k cílenému chovu v zázemí. Staronovým druhem se stala skupina 7 mladých ibisů hnědých (Plegadis falcinellus), doplňující druhovou skladbu voliéry za Sečuánem. V zahradě se objevili po dlouhých 32 letech.

Celou kolonii plameňáků jsme kvůli probíhající výstavbě areálu „Vodní svět“ ponechali pospolu, bez oddělení plameňáků chilských do samostatného výběhu. Výsledek byl malinko lepší než roku 2003, celkem 13 odchovaných mláďat –  3 plameňáci kubánští (Phoenicopterus ruber ruber), 7 plameňáků růžových (P. ruber roseus) a 3 plameňáci chilští (Phoenicopterus chilensis). Nová expozice byla dokončena se zpožděním až začátkem léta, zatím je v ní jen část ptáků, kteří jsou sem určeni; jedná se mladé ptáky, kteří byli předem z hnízdní skupiny odděleni.

Ze skupiny vrubozobých zopakovali přirozený odchov bernešky rudokrké (Branta ruficollis), v novém výběhu jeřábů zahnízdil jeden pár a vyvedl tři mláďata. Z ostatních druhů  pár hus kuřích (Cereopsis novaehollandiae) vychoval 2 mláďata,  husy malé (Anser eryhtropus) 1 mládě, za úspěch je možno považovat vyhnízdění a vylétnutí 11 mláďat poláka malého (Aythya nyroca). Všechny odchovy proběhly se zásahem člověka, snůšky i mláďata bylo třeba chránit před predátory nebo před dalšími příslušníky společných expozic; do svých výběhů se mláďata s rodiči vracela až poté, co vyspěla do tří čtvrtin konečné velikosti.

Ze Zoo Ohrada se vrátil pár ústřičníků velkých (Haematopus ostralegus) do nové průchozí voliéry za Sečuánem, pár dytíků úhorních (Burhinus oedicnemus)  doplňuje ibisy skalní ve voliéře pod skálou.  

U již tradičně úspěšné skupiny dravých ptáků se znovu dařilo starému páru orlosupů bradatých (Gypaetus barbatus), odchované mládě je již čtvrtým vypuštěným v Alpách. Náš pár je v současnosti nejstarším párem celého programu, který ještě úspěšně hnízdí. U supů hnědých (Aegypius monachus) je stav setrvalý, nesly již 4 samice, bohužel všechna vejce byla opět neoplozená. U tohoto druhu netrpělivě čekáme na zlepšení chovných podmínek, tedy na rekonstrukci záložních voliér. Chovný pár supů mrchožravých (Neophron p. percnopterus) poprvé v historii odchovával ze snůšky dvou vajec dvě mláďata až do věku 4 týdnů, kdy náhle starší mládě uhynulo za příznaků akutní otravy. Na první hnízdní pokus mladšího páru supů mrchožravých stále čekáme. Orli bělohlaví (Haliaeetus leucocephalus) v nové voliéře zahnízdili, ovšem snůška dvou vajec se ukázala neoplozená.

Ve skupině sov jsme letos snížili stavy puštíků bělavých (Strix uralensis liturata) až po hnízdní sezoně, takže zahnízdil nejen starý pár, ale i mladý pár držený v zázemí ve skupině se 4 dalšími samci! Oba páry odchovaly po 2 mláďatech. Tři mláďata sovic krahujových (Surnia ulula) jsou ve srovnání s lety minulými málo, větší podíl neoplozených vajec mohl být ovlivněn tím, že se sovy po povodni nevrátily do své voliéry. U sov pálených (Tyto alba) hnízdily oba páry, z celkového počtu 20 vajec však byla oplozená jen dvě a z nich vyspěla obě mláďata. Ze snůšek sýců rousných (Aegolius funereus) a výrečků malých (Otus scops) se žádné mládě nevylíhlo, vejce odumřela (sýci) či byla neoplozená (výrečci). Poprvé se vylíhla mláďata puštíka bradatého (Strix nebulosa), ale rodiče o ně nepečovali a mláďata uhynula krátce po vylíhnutí.

Jediné mládě lelkounů sovích (Podargus strigoides) uhynulo dva dny po vylíhnutí, koncem roku uhynula stará samice, do příští sezony jsme sestavili nový pár.

V bažantnici se opakovaně dařilo u křepelek korunkatých (Rollulus rouloul), celkem pod rodiči vyrostlo 9 kuřat ve třech hnízdních cyklech. Prvoodchov 8 křepelek madagaskarských (Margaroperdix madagarensis) by nebyl ničím pozoruhodným, kdyby se nejednalo o F1 generaci po ptácích z přímého importu z přírody. Z dalších druhů jen odchovy 2 bažantů malajských (Polyplectron malacense) a 4 bažantů lesklých (Lophophorus impejanus) dokreslují nutnou obezřetnost v rozvoji hrabavých. Koncem roku byla zbourána třetina voliér v horní řadě a osud bažantnice jako celku není doteď vyjasněný. Z toho důvodu zatím nechystáme obnovu druhů ztracených při povodni.

Skupinu jeřábů jsme na konci jara stěhovali z původních výběhů v bažantnici do nového areálu. Všechny druhy nové podmínky dobře přijaly, všechny zde zahnízdily, všechna vejce byla neoplozená. Jedinou výjimkou byl pár jeřábů bělošíjích (Grus vipio), kteří se do nového stěhovali s několikaměsíčním zpožděním, když bylo třeba počkat na vyspění mláděte vylíhnutého ještě ve staré expozici. Koncem roku jsme dovezli samce jeřába mandžuského (Grus japonica)  ze Zoo Riga. Jedná se vyzkoušeného chovného ptáka, věříme, že příští rok úspěšně zahnízdí s jednou z našich samic. Seriemy rudozobé (Cariama cristata) odchovaly jedno mládě až z náhradní snůšky, která sestávala z jediného vejce. Z tříkusové první snůšky se žádné mládě nevylíhlo. Českou novinkou je odchov perepela černokrkého (Turnix suscitator). Druh jsme pořídili do pavilonu Sečuán, aby zde oživil přízemní patro. Ptáci se adaptovali tak dobře, že mnohokrát přebíhají před nohama návštěvníků. Od páru zde drženého jsme snůšku nezaznamenali, odchov je po ptácích ze zázemí bažantnice.

Podobně jako loňského roku to bylo s odchovy u skupiny měkkozobých. Ze zajímavějších jmenuji 1 holuba růžového (Columba mayeri), 1 holuba bronzového (Ducula aenea paulina), 1 holuba dvoubarvého (Dacula bicolor) a 4 holuby nikobarské (Caloenas nicobarica). Nejvíce nás však potěšil přirozený odchov 2 korunáčů šedomodrých (Goura cristata). Pár, který v minulosti nikdy sám neodchoval, letos ve dvou následných hnízdních pokusech bez jakýchkoliv problémů postupně odvodil dvě mláďata.

Ve skupině nektarožravých papoušků jsme zaznamenali snůšky u všech druhů, kde byly sestaveny páry. U nejmenšího lorikula (papoušíka) modrobradého (Loriculus vernalis) dokonce snášela i jedna loňská samice, její vejce však byla neoplozená. Skupina se letos rozrostla o čtyři samečky a tím se poměr pohlaví vyrovnal. K výše zmíněným prvoodchovům patří 1 lori tříbarvý (Lorius lory lory) a 2 loriové zelenoocasí (Lorius chlorocercus), opět se odchovala 3 mláďata loriho olivového (Chalcopsitta duivenbodei), 2 loriové černí (Chalcopsitta atra atra) a 2 loriové černohlaví (Lorius domicella). U posledně jmenovaného jsme však přišli o chovného samce, který uhynul během výchovy mláďat, a odchov úspěšně dokončila sama samice. Nedařilo se u loriů velkých papuánských (Charmosyna papou goliathina) a loriů horských (Trichoglossus haematodus moluccanus), snůšky byly neoplozené nebo mláďata nedospěla.

Ze skupiny srostloprstých se vedlo jen vousákům senegalským (Lybius dubius) se 2 odchovanými mláďaty. Zobrožcům kaferským (Bucorvus leadbeateri) se mládě nevylíhlo, dvojzoborožci indičtí (Buceros bicornis) zůstali bez snůšky, i když samice byla zazděná déle než měsíc.

V hejnku 10 myšáků hnědokřídlých (Colius striatus) se zřejmě projevil syndrom přehuštění, ptáci opakovaně hnízdili, ale mláďata mizela krátce po vylíhnutí. Ze šesti hnízdních pokusů jen v jednom případě přežilo 1 mládě do samostatnosti.

Z kolekce pěvců jsou nejvýznamnějšími odchovy 4 mláďata sojkovce černohrdlého (Garrulax chinensis), 2 sojkovci nádherní (Garrulax formosus), 3 timálie sečuánské (Liocichla omeiensis), 10 majn Rothschildových (Leucopsar rothschildi), 3 drozdi tmaví (Zoothera sibirica) a 5 bulbulů rudouchých (Pycnonotus jocosus). V době, kdy opatření proti šíření ptačí chřipky dalekosáhle omezují možnost doplnění jihoasijských druhů, nabývají odchovy ptáků z této oblasti na významu.

RNDr. Karel Pithart, kurátor



Zpět na předchozí stránku

Další články v sekci ... Výroční zpráva 2004

Přeskočit menu
Menu

Jste 174521004 návštěvníkem našich stránek od 18.2.2004

 Denní návštěvnický rekord v roce 2009, 4. 4.: 20 048
Počet návštěvníků Zoo Praha v roce 2012 od 1. 1. do 13. 5.: 399 674