Chovatelství - plazi
Rok 2004 byl dalším z přelomových let pro chovatelský úsek IV., což je úsek terárií, insektárií a nově i akvárií. Otevírali jsme nové expozice ve 3 velkých pavilonech a já bych velmi rád ocenil chovatele našeho nepočetného oddělení, kteří se, často na hranici svých možností, museli vypořádat s dramatickým nárůstem počtu expozic i chovaných druhů.
Prvním z inovovaných pavilonů byl bývalý pavilon malých a vzácných živočichů, nyní Afrika zblízka, do nějž jsme přispěli 17 insektárii a 13 terárii. Vitríny mají ukazovat rozmanitost druhového bohatství drobných živočichů afrických pouští, savan i lesů. Novinkou i v celoevropském měřítku je zaměření na živočichy, kteří žijí skrytým způsobem života, například pod zemí. Terária speciální konstrukce představují průřez půdním profilem, umožňují návštěvníkům nahlížet do skalních štěrbin, pavoučích doupat, jeskyní nebo dutin ve skalním sesuvu. Skrytě žijící tvory doplňují často jejich nad zemí žijící příbuzní ze stejné oblasti, takže terárium vytváří malý ekologický celek. Příkladem je expozice skalního výchozu ve východoafrické stepi. Ve vytápěných, k návštěvníkům otevřených skulinách, žijí želvy skalní (Malacochersus tornieri), střední část obývají mabuje perleťové (Mabuya margaritifer) a na skalní stěně dominují agamy osadní (Agama agama), které se podobně jako předchozí druh vyznačují výraznou pohlavní dvojtvárností ve zbarvení. Podobně sestavený je výsek pobřežního východoafrického lesa s holaspisy létavými (Holaspis guentheri laevis) a vejcožroutem rezavým (Dasypeltis medici) expozice východoafrických scinků (nadzemní mabuja pruhovaná, Mabuya striata a podzemní sleposcink Percivalův, Acontias percivali) a gekonů (denní gekon žlutavý, Lygodactylus luteopicturatus, noční gekon páskovaný, Homopholis fasciata a podzemní gekončík východoafrický, Holodactylus africanus). Hadí expozice obohatili podzemní hadi užovky krtčí (Pseudaspis cana) a hroznýšci pestří (Eryx colubrinus loveridgei). Obojživelníky v pavilonu zastupuje hrabatka drsná (Pyxicephalus adspersus), která v souladu s ostatními obyvateli pavilonu je ke spatření nejen ve vodě, ale i spící v bezpečí slizového obalu v podzemní skrýši.
Z bezobratlých živočichů jsou třemi druhy zastoupeny kudlanky, pěti druhům zlatohlávků vévodil pár goliášů (Goliathus goliathus), nesmírně zajímavým členovcem je v dutině žijící krabovec (Damon sp.); veleštíry královské (Pandinus imperator) mohu návštěvníci obdivovat jak v přirozeném světle, v němž jsou leskle černí, tak i pod fluorescenční lampou, kdy matně žlutobíle září. Ploštice v pavilonu zastupují pestrobarevné zákeřnice (Platymeris sp.), pouštní brouky afričtí smrtníci (Blaps sp.), šváby kolonie švábů madagaskarských (Gromphadorhina portentosa), princip průřezu podzemní komůrky velmi dobře naplňuje sklípkan cihlový (Citharischus crawshayi). Zastoupeny jsou i saranče, pakobylky, mnohonožky a oblovky.
V dubnu přišel na řadu exteriér Afriky zblízka, z našeho pohledu tedy expozice želv pardálích (Geochelone pardalis), doplněná vodními terekami africkými (Pelomedusa subrufa), agamami (nejprve agamami černohrdlými, Acanthocerus atricollis, později agamami osadními, Agama agama) a ještěrkovci velkými (Gerrhosaurus major).
Okamžitě po dokončení Afriky zblízka jsme se pustili do dokončování rekonstrukce pavilonu šelem a terárií, který se otevíral v srpnu. K rekonstruovaným 5 velkým vitrínám, kam se vrátily dracény krokodýlovité (Dracaena guianensis), druhy ze středního Vietnamu (agamy kočinčinské, Physignathus cocincinus, želvy annámské, Mauremys annamensis a želvy žlutočelé, Cuora galbinifrons), varani smaragdoví (Varanus prasinus), mláďata leguánů kubánských (Cyclura nubila) a nově se zabydlely i krajty Albertisovy (Liasis albertisii), přibyla expozice afrických jedovatých hadů (zmije gabunská, Bitis gabonica a mamba západoafrická, Dendroaspis viridis), společenství severoamerické pouště Sonora s korovci jedovatými (Heloderma suspectum) a třemi druhy leguánů a velké akvaterárium s mladými anakondami velkými (Eunectes murinus), doplněné vrubozobci pavími (Astronotus ocellatus) a dalšími 2 druhy ryb. Změn doznalo i velké atrium v centru pavilonu. Ke dvěma oddělením s leguány kubánskými (Cyclura nubila) přibyla i sekce leguánů nosorohých (Cyclura cornuta). Vzdušný prostor pavilonu postupně zabydlelo hejno šafránek velkých (Sicalis flaveola), kardinál dominikánský (Paroaria dominicana) a hýlové mexičtí (Carpodacus mexicanus). Jezírko v atriu je připraveno pro želvy kubánské (Trachemys decussata), skály postupně oživí leguánci rodu Leiocephalus.
Rovněž v pavilonu velkých želv vznikla nová expozice. Důstojného domova se dočkaly nejmenší suchozemské želvy na světě, želvy trpasličí (Homopus signatus). Jejich terárium zobrazuje biotop jejich domoviny, jihoafrického Namaqualandu, včetně endemických rostlin, které nám laskavě darovali kolegové z plzeňské zoologické a botanické zahrady. Do biotopu autenticky zapadl i pár kruhochvostů štítnatých (Cordylus cataphractus) a veliký gekon Bibronův (Pachydactylus bibronii).
Největší novou expozicí roku 2004 byl pavilon Indonéská džungle. Čtvrtý chovatelský úsek v něm má na starosti expozici varanů, 4 akvária ve vstupní části, akvárium v nokturnu, jezírko s mangrovy a vodní plochy mezi orangutany a návštěvníky a makaky a návštěvníky. Nejprestižnějším přírůstkem roku byl pár varanů komodských (Varanus komodoensis) z indonéského Taman safari parku, které pražská zoo dostala do péče jako dar indonéské vlády prezidentu Václavu Klausovi. O realizaci velmi náročné transakce se velmi významnou měrou podílel český velvyslanec v Indonésii pan Veselý. V průběhu stavby pavilonu bylo rozhodnuto upravit některé expozice tak, aby se staly důležitým příspěvkem k ochraně ohrožených druhů želv z jihovýchodní Asie. S touto myšlenkou zoo přistupovala k velké záchranné akci v roce 2002 (takřka 100 želv), proto rovněž v prosinci 2004 akceptovala (a tím i zachránila) další v Hongkongu zabavené želvy (28 kusů ve 3 druzích). Želvy našly domov ve vodní ploše u orangutanů (100 m2, hloubka 180 cm, plocha písečného kladiště a břehu s rostlinami 15 m2) i ve dvou velkých akváriích ve vstupním rondelu. Celkem do konce roku 2004 obývalo pavilon Indonéská džungle 22 želv zubatých (Cyclemys dentata), 10 želv amboinských (Cuora amboinensis), 6 želv tlustohrdlých (Siebenrockiella crassicollis), 4 bataguři tuntong (Batagur baska), 4 orlície bornejské (Orlitia borneensis), 2 kalaguři bornejští (Callagur borneoensis) a 2 dlouhokrčky Siebenrockovy (Chelodina siebenrocki). V zázemí ještě zůstaly mimo chovných skupin ostatních želv želvy plochohřbeté (Notochelys platynota). S výjimkou kalagurů, kteří k nám připutovali po dlouhodobém osamění v zoo Poznaň a Burford, a dlouhokrček, jež nám věnoval rakouský chovatel želv, jsou všechny želvy v pavilonu zabavené, případně jsou to potomci zabavených želv.
Pavilonem Indonéská džungle pražská zoo začala po delší odmlce psát novou významnou akvaristickou kapitolu své historie. Všechny expozice ryb mimo jezírka mangrove v pavilonu nabízejí pohledy nejen pod hladinu, ale i nad ni. Ve vstupním rondelu vytvářejí akvária 4 tůně tropické řeky s různou výškou hladin (80–180 cm). Celková délka akvárií je deset metrů a obsahují kolem 30 000 litrů vody. Kromě želv obývá indonéskou řeku 35 druhů ryb v počtu takřka 1000 jedinců. Většina ryb dorůstá kolem 25 cm délky, největšími jsou nožovec Blancův (Notopterus blanci) a nožovec velký (Chitala chitala), kteří v dospělosti mohou dorůst až do 1 metru délky. Dalšími zajímavými (i když většinou skrytými) rybami jsou dva druhy hrotočelců (Mastacembelus). V jednom z akvárií mohou návštěvníci vidět kolekci 5 druhů čichavců, další akvária obývá společenství kaprovitých ryb (Cyprinidae), z nichž momentálně vyniká parmička Schwanenfeldova (Barbodes schwanenfeldi). Dominantní hejno (více než 80 kusů) rovněž vytváří sekavka (mřenka) nádherná (Botia macracantha). Všechny ryby jsou mladé a akvárium by mělo postupně získávat na působivosti. Rovněž pralesní biotop nad hladinou by během doby měly zabydlet různé druhy ještěrů a žáby létavky.
Další expozicí ryb je jezírko s brakickou vodou a s vysazenými kořenovníky, zastupující významný pobřežní biotop Indonésie – mangrovové mokřady. Stejně jako v přírodě i v naší expozici se střídá příliv a odliv. V době odlivu se ze souvislé hladiny stávají dvě mělké louže, což zcela vyhovuje lezcům (Periophtalmus sp.), kteří tráví čas raději posedáváním po kořenech nebo na bahnitém břehu než ve vodě.
Akvárium u východu z noční expozice rovněž představuje ústí řeky, přechod mezi řekou a mořem. Dominantním druhem zde jsou stříkouni lapaví (Toxotes jaculatrix), kteří se zdržují při hladině a střed vodního sloupce uvolňují kaložroutům (rody Scatophagus a Selenotoca). Při dně je střídají hlaváči sundští (Stigmatogobius sadanundio). Spleť lián nad hladinou je domovem takřka dvoumetrového hada bičovky stromové (Ahaetulla prasina).
I když rok 2004 byl rokem výsostně budovatelským, snažili jsme se v nových expozičních i zázemních prostorech stabilizovat zvířata a dovést je k odchovu. Celkem jsme rozmnožili 21 druhů plazů. Největší radost jsme měli z obnovení tradičních unikátních odchovů. Poprvé od povodně jsme opět odchovali mládě varana smaragdového (Varanus prasinus). Mláděte si ceníme i proto, že nejen jeho matka, ale i babička se vylíhly v naší zoo. Rovněž po několika letech se opět rozmnožovaly dracény krokodýlovité (Dracaena guianensis). Docílili jsme historického maxima 6 mláďat a jedna ze 2 rozmnožujících se samic se rovněž již vylíhla v našem teráriu. Tradičně jsme rovněž rozmnožili varany mangrovové (Varanus indicus) a želvy skalní (Malacochersus tornieri). Potvrzením zlepšující se kondice a dobré péče o zabavené želvy bylo 15 vylíhlých mláďat želv amboinských (Cuora amboinensis) (samice kladou 1–2 vejce). Rovněž některá nově chovaná zvířata se zapojila do reprodukce. V případě malých ještěrek, jako je holaspis létavý (Holaspis guentheri) – 5 odchovaných mláďat, je neustálé rozmnožování nutností, protože se jedná o krátkověké živočichy. Podobně jsou na tom anolisové z expozice v restauraci Archa. Všechny tři druhy se zde rozmnožovaly, nejvzácnějším odchovy jsou 2 anolisové vodní (Anolis vermiculatus). V expozici želv pardálích se rozmnožily jak tereky africké (Pelomedusa subrufa), tak i ještěrkovci velcí (Gerrhosaurus major), od želv pardálích (Geochelone pardalis) jsme se dočkali několika snůšek, které se nám zatím nedaří vylíhnout. I leguáni čukvaly zavalité (Sauromalus obesus) z expozice Sonora v pavilonu šelem snášeli vajíčka, z nichž se vylíhlo 8 mláďat. Samicí roku ovšem bychom mohli vyhlásit samičku vejcožrouta rezavého (Dasypeltis medici), která v za rok vyprodukovala 4 snůšky, dohromady 23 vejce, z nichž se vylíhlo 20 mláďat (7 ovšem počátkem roku 2005).
Petr Velenský, kurátor
Další články v sekci ... Výroční zpráva 2004
- Stavy zvířat - obojživelníci, ryby, bezobratlí
- Stavy zvířat - plazi
- Stavy zvířat - ptáci
- Stavy zvířat - savci
- Čerpání investičních prostředků z vlastních zdrojů (v tis. Kč)
- Čerpání investičních prostředků z dotace MHMP (v tis. Kč)
- Plnění počtu zaměstnanců a prostředků na platy
- Doplňková činnost
- Hlavní činnost
- Stavební činnost
- Výchova a vzdělávání
- Programy
- Dárci, sponzoři, partneři
- Návštěvnost
- PR, marketing, media
- Chovatelství - veterinární zpráva
- Chovatelství - kůň Převalského
- Chovatelství - ptáci
- Chovatelství - savci (kopytníci)
- Chovatelství - Savci (kromě kopytníků)
- Chovatelství - přehledy
- Přehled událostí
- Ekonomická zpráva
- Management
