Na obsah stránky Choose different language

Chovatelství - Savci (kromě kopytníků)

I v roce 2003 byl chod chovatelského oddělení stále výrazně ovlivněn povodněmi z roku 2002. Během postupně probíhajících rekonstrukcí ve spodní části areálu zoo byly zprovozněny pavilon goril a pavilon kočkovitých šelem, části pavilonu velkých savců byly upravovány pro dočasné umístění menších druhů zvířat. Další zátěží pro již zcela přeplněné záložní prostory byla rekonstrukce starého pavilonu malých živočichů, který byl již ve zcela havarijním stavu. Bez další pomoci zoologických zahrad v Plzni, Ostravě, Dvoře Králové n. L. a Ústí n. L. by tato další rekonstrukce nebyla vůbec možná.

Pavilon goril byl rekonstruován téměř do původní podoby – vybavení expozic však bylo vylepšeno a skladové prostory v zázemí byly využity pro vytvoření záložních prostor pro menší druhy primátů. Celkem zde vzniklo 7 prostor, které je možné využít pro opice od velikosti kosmana po gibony. V polovině října došlo k dlouho očekávanému návratu mladých samic goril nížinných (Gorilla gorilla) ze Dvora Králové n. L. Obě samice Shinda a Kijivu se ve staronovém prostředí usadily bez problémů. Zejména jsme se obávali stresu spojeného s povodňovými zážitky, naše obavy se však nepotvrdily. Díky aktivní pomoci koordinátora EEP jsme mohli o měsíc později spojit samice s dvanáctiletým mladým samcem Richardem ze zoo v anglickém Paigntonu. Spojení probíhalo na rozdíl od sestavování skupiny v roce 2001 v klidu, bez šarvátek. Malou expozici drápkatých opic osídlil pár tamarínů žlutorukých ze zoo v Plzni, „přízemí“ expozice doplnil pár jihoamerických hlodavců akučiů (Myoprocta acouchy). Do zázemí jsme nastěhovali jednak zvířata dosud držená v provizoriích – lemury vari (Varecia variegata), lemura běločelého (Eulemur albifrons) a samce mirikiny noční ((Aotus trivirgatus), jednak nový mladý pár gibonů larů (Hylobates lar), který bude definitivně umístěn v pavilonu Indonéská džungle. Samec lemura běločelého získal společnost dvou mladých samic ze zoo v Olomouci.

Pavilon velkých kočkovitých šelem byl zprovozňován jen postupně a zcela nefungoval ani na konci roku 2003. Přesto jsme z prostorových důvodů do pavilonu umisťovali ještě během probíhajících prací zvířata dosud deponovaná v jiných zoo. Jako první se vrátil defektní samec levharta mandžuského (Panthera pardus orientalis), od povodně chovaný v Olomouci. Tím jsme vytvořili možnost pro přesun našeho chovného samce z Ústí n. L. do Olomouce, kde došlo k pozdnímu letnímu páření. Již v roce 2002 jsme se přesvědčili, že i letní páření tohoto jinak přísně sezonního druhu jsou plodná a také z tohoto připouštění se narodilo v Olomouci mládě, samička. Význam jejího narození je o to větší, že chovný samec Daniel na konci roku uhynul v důsledku stáří. Jedná se tak o poslední mládě narozené po čistokrevných chovných samcích dovezených do pražské zoo v 90. letech 20. století. Levharti mandžuští se jako první zvířata v říjnu přestěhovali z karantény do venkovních prostor pavilonu. Následoval je samec tygra ussurijského (Panthera tigris altaica) a v listopadu také první teplomilné druhy, které mohly být vpuštěny již i do vnitřních prostor pavilonu – pár tygrů sumaterských (Panthera tigris sumatrae) a pár jaguárů (Panthera onca). Černá samice jaguára však bohužel uhynula v důsledku ruptury sleziny, a tak je 18letý samec Carlos na určitou dobu zřejmě posledním žijícím jaguárem v našem chovu. V deponaci tak zůstala pouze samice levharta mandžuského s mládětem v Ústí nad Labem a pár levhartů obláčkových (Neofelis nebulosa) tamtéž. Levharti obláčkoví se zde dokonce rozmnožovali, mládě se však nepodařilo odchovat.

V pavilonu velkých savců probíhalo spojování hrochů obojživelných (Hippopotamus amphibius). Samec výrazně menší samici zpočátku napadal, hned při prvním spojování došlo k jejímu rozsáhlejšímu poranění. Zranění se dobře zhojilo a obě zvířata jsme postupně seznamovali. Samice měla možnost trvalého přístupu k samci, samec do jejího boxu zmenšenými vraty nemohl. Po několika měsících si zvířata zvykla a k menším problémům došlo pouze při vypouštění do venkovního výběhu.

Nejdůležitější událostí byl příchod dvou nových dospělých slonů indických (Elephas maximus). Ze zoo v Münsteru nám byla deponována 27letá samice Praya a ze zoo v Emenu chovný  24letý samec Naing Thein. Zatímco chovný samec je výrazným příslibem do budoucnosti, pro samici Prayu je umístění s chovným samcem pokusem o pravděpodobně poslední reprodukční šanci. Dosud u ní byl v německé zoo zaznamenán pouze jeden potrat, navíc po odchodu münsterského chovného samce Alexandra do rotterdamské zoo u ní došlo k postupnému vyhasnutí hormonální aktivity reprodukčních orgánů. Transport obou dospělých slonů proběhl bez závažných komplikací, obou se účastnili chovatelé, na které jsou zvířata zvyklá. Praya si velmi rychle vypracovala postavení druhého nejvýše postaveného jedince ve skupině našich původních samic. Spojování samic se samcem připadá v úvahu až na rok 2004, po odchodu africké samice Sabi do Francie.

V pavilonu velkých savců jsme přechodně umístili větší počet malých druhů. Dikobrazi jihoafričtí (Hystrix africaeaustralis) v počtu 1,2 jsou v pražské zoo chováni vůbec poprvé. Definitivně budou umístěni v příštím roce ve výběhu před bývalým pavilonem malých živočichů. Kapybary (Hydrochaerus hydrochaeris) již byly v pražské zoo chovány. Získali jsme dva páry těchto semiakvatických hlodavců – samce z Děčína a trio z Lešné. Budou obývat upravený výběh nosorožců, společně s tapíry jihoamerickými. Mezi dalšími druhy byli v pavilonu umístěni klokánci králíkovití (Bettongia penicillata), kteří se zde u nás vůbec poprvé rozmnožili.

Na úseku horských kopytníků se tradičně rozmnožovaly paovce hřivnaté (Ammotragus lervia) a tahři himálajští (Hemitragus jemlahicus). Podařilo se odchovat všech 8, respektive 5 narozených mláďat. V závěru roku jsme zrušili společný chov samců kozorožců sibiřských (Capra sibirica) s dalšími horskými kopytníky z důvodů agresivity kozorožců. V budoucnosti plánujeme vytvořit ve výběhu chovnou skupinu jednoho druhu, zřejmě nahurů modrých. Do výběhu paovcí jsem dovezli sedm makaků magotů (Macaca sylvanus) k již dříve chovanému triu. Obě skupiny jsme úspěšně spojili, přes značnou vzájemnou počáteční agresivitu zvířat. Po celou sezonu jsme se však potýkali s úniky magotů mimo výběh, což nás nakonec vedlo k jejich trvalému uzavření do vnitřní ubikace – zvířata totiž byla intenzivně vyhledávána neukázněnými návštěvníky a hrozilo nebezpečí poranění. Teprve v listopadu, během období nízké návštěvnosti, jsme postupně vypustili celou skupinu do upraveného výběhu. Po měsíci dalších úprav zvířata přestala výběh opouštět, případné další úniky se však v budoucnosti vyloučit nedají.

Již výše zmíněná rekonstrukce pavilonu malých živočichů se zásadním způsobem dotkla druhové skladby. Společným tématem rekonstruovaného pavilonu jsou menší, zejména skrytě žijící druhy afrických živočichů. Expoziční prostory proto dočasně opustily ježury, lenochodi dvouprstí, pásovci štětinatí, akučiové, lvíčci zlatohlaví, mirikiny noční a tany severní. Trvale jsme ukončili chov kalimik, mok skalních, vačic krysích, loriů štíhlých a bodlínů bezocasých, dočasně pak vakoveverek létavých a křečků velkých. Spouštěcím faktorem pro rekonstrukci se stala lednová epidemie salmonelóz, která postihla řadu druhů v pavilonu a znamenala pro nás i ztrátu mláděte mirikiny bolivijské a páru kalimik. Po rekonstrukci se do pavilonu z původních obyvatel vrátily komby ušaté (Galago senegalensis), kterým se v mezidobí narodila dvě mláďata, medojedi (Mellivora capensis), fenkové (Fennecus zerda), lemuři tmaví (Eulemur macaco), bércouni afričtí (Macroscelides proboscideus) a dočasně také mangusty liščí (Cynictis penicillata). Nově byla obsazena vivária pro hlodavce – současnou druhovou skladbu reprezentují myši nilské (Arvicanthis niloticus), čtyřpruhé (Rhabdomys pumilio) a páskované (Lemniscomys striatus), pískomilové štětkatí (…), hedvábní (Meriones crassus) a kyjochvosti (Pachyuromys duprasi), bodlinatky (Acomys sp.) a plšíci savanoví (Graphiurus parvus). V zázemí chováme nově ještě další druhy, které slouží jako rezerva pro expoziční prostory – bodlinatky tmavé(Acomys cahirrinus), bodlinatky rezavé (…), pískomily veverkoocasé (sekeetamys calurus), pískomily Shawovy (Meriones shawi)a myši zebrované (Lemnscomys barbarus). Další druhy malých savců se zde objevily staronově – skupina makiů trpasličích (Microcebus murinus) z pařížské zoo (již během pobytu na karanténě odchovali tři mláďata), trio damanů skalních (Procavia capensis), pes ušatý (Otocyon megalotis) a pár bodlínů Telfairových (Echinops telfairi). Zcela novým druhem jsou noháči kapští (Pedetes capensis). Několik druhů hlodavců se rozmnožovalo poprvé – myši páskované a pískomilové štětkatí. Po několikáté se rozmnožovaly tany severní. Dvakrát také došlo k porodu u pásovců štětinatých (Chaetophractus villosus), vždy však bohužel v provizorních podmínkách, kde samice mláďata usmrtila. V deponaci ve Dvoře Králové n. L. porodili také medojedi (Mellivora capensis), ale jedno mládě zřejmě zabil samec, druhé uhynulo ve věku více než dvou měsíců již v poměrně pokročilém stadiu odchovu. Rozmnožování medojedů v lidské péči je přitom ve světě zcela ojedinělé. Z úhynů je významný především úhyn samce ježury australské (Tachyglossus aculeatus). Vzhledem k takřka nulové možnosti získat zástupce tohoto druhu do chovu je každý úhyn velmi citelný, navíc nejde o událost v pražské zoo obvyklou.

Na rajonech v horní části zoo se rozmnožovalo několik druhů šelem. Poprvé od uvedení do nové expozice to byli nosáli červení (Nasua nasua). Nakonec byla odchována pouze čtyři mláďata, protože synchronně rodící samice se vzájemně rušily. Opět se rozmnožovali vlci eurasijští (Canis lupus lupus), tentokráte pouze jedna samice, která celkem odchovala 6 mláďat. Druhá samice s aplikovaným hormonálním implantátem se stala posledním zvířetem v hierarchii smečky a nakonec podlehla útoku porodivší samice. Po šesti letech došlo k porodu u gepardů (Acinonyx jubatus), tentokráte u mladého páru, dočasně deponovaného ze Dvora Králové n. L. (resp. Ústí n. L.). Samice, která měla ve Dvoře Králové dva neúspěšné těžké porody jedináčků, tentokráte porodila zcela bez problémů živá dvojčata. Bohužel jedno z mláďat uhynulo v důsledku neprůchodnosti střeva. Druhé jsme museli odebrat k umělému odchovu v okamžiku, kdy začalo ztrácet hmotnost – dosud je totiž popsán pouze jediný případ přirozeného odchovu jedináčka. Pokus o umělý odchov pod kojící fenou belgického ovčáka se však bohužel nezdařil. Pro vlastní chov jsme dovezli mladou samici Zoe z holandského chovu a pokračovali jsme ve vzájemných dočasných zápůjčkách samců s královédvorskou zoo. Zdařile naopak proběhl druhý porod samice medvěda ledního (Thalarctos maritimus) Bory. Páření jsme zaznamenali v roce 2003 neobvykle pozdě – až ke konci dubna. V listopadu jsme provedli řadu drobných úprav porodnice a režimu, které se však nakonec ukázaly klíčové – porodnice byla opatřena dřevěnou podlahou, mikrofonem, vystlána vysokou vrstvou slámy a listí, obložena balíky slámy a k medvědům měla přístup pouze jedna stálá chovatelka. Ze dvou narozených mláďat jedno zmizelo, druhé je však odchováváno. Naposled se podařilo udržet medvídě v pražské zoo živé před 17 lety. Dalším mimořádným odchovem, byť skrytým zrakům veřejnosti, se stalo 5 mláďat manula (Otocolobus manul). Samice, přestože prvorodička, o všechna mláďata výborně pečovala. Až do věku čtyř měsíců probíhal odchov bez problémů, pak jej však zkomplikovala infekce očí, která postihla téměř všechna zvířata. Chovná samice navíc prodělala těžkou operaci tlustého střeva. Díky enormnímu úsilí veterinářů se však nakonec podařilo všechna zvířata zachránit. Tento odchov manulů je v České republice vůbec první.

Z dalších druhů savců se po přestávce opět rozmnožovaly hutie-kongy (Capromys pilorides) a klokani rudí. Ke skupině klokanů rudých jsme dovezli mladého samce z Emmenu, jehož předkové pocháejí přímo z Austrálie. Samec bohužel v našich podmínkách onemocněl a ztratil kondici, navíc všechna narozená mláďata samice vyhodily z vaků. Je možné, že se jednalo o projev infanticidy způsobené přítomností více samců ve stádě, do budoucna proto uvažujeme o jejich rozdělení. K samci klokana parma (Macropus parma) jsme získali tři samice z Nového Zélandu. Po delší pauze jsme také opět dovezli urzony kanadské (Erethizon dorsatum), které umístíme do prázdného záložního výběhu pand červených. Dalším staronovým druhem je také pár outloňů váhavých (Nycticebus coucang) resp. jávských, určený již pro indonéskou džungli.

RNDr. Pavel Brandl, kurátor



Zpět na předchozí stránku

Další články v sekci ... Výroční zpráva 2003

Přeskočit menu
Menu

Jste 174520833 návštěvníkem našich stránek od 18.2.2004

 Denní návštěvnický rekord v roce 2009, 4. 4.: 20 048
Počet návštěvníků Zoo Praha v roce 2012 od 1. 1. do 13. 5.: 399 674