Na obsah stránky Choose different language

Chovatelství - savci (kromě kopytníků)

2001

Rok 2001 byl bohatý zejména na události spojené s otevíráním nových expozic. Z nich nejvýznamnějším byl nepochybně nový pavilon goril. Pavilon byl vystavěn v dolní části zahrady a poskytuje moderní zázemí pro chov skupiny až 14 jedinců. Jeho prvním obyvatelem se stal 1. srpna mladý šestiletý samec Pong, dar soukromého chovatele z katarské Al Wabry. Zbytek skupiny tvořila dvě třicetiletá zvířata z královédvorské zoo - stříbrohřbetý samec Tadao a samice Kamba, a dvě mladé samice Shinda a Kijivou ze zoologické zahrady v Sydney. Po počátečních obtížích se spojením všech zvířat do jedné skupiny, které jsme museli řešit dočasným oddělením stříbrohřbetého samce, se podařilo v závěru roku vytvořit úplnou skupinu pěti jedinců. Všechny naše gorily patří k západoafrickým gorilám nížinným (Gorilla gorilla), které jsou v současnosti oddělovány od východoafrických poddruhů (Gorilla beringei) do samostatného druhu. V rámci tohoto druhu jsou rozlišovány dva poddruhy. Kontrast ke gorilám tvořil pár kalimik (Callimico goeldii).

Provozně byly k pavilonu goril přiřazeny i další expozice primátů. První z nich je volná expozice lemurů, první svého druhu v pražské zoo. Expozice je hrazena kombinací vodního příkopu a elektrických ohradníků a osídlily ji oba poddruhy lemurů vari, dosud chované v pavilonu malých živočichů. Druhou je expozice makaků magotů navazující na výběh paovcí hřivnatých.

V pavilonu malých živočichů došlo k třetímu porodu u vari červených (Varecia variegata rubra). Samice se o tentokrát o mláďata poprvé starala, i když ze čtyřčat odchovala jediné mládě. Potvrdila tím správnost našeho postupu v loňském roce, kdy jsme jí mláďata ponechali přes zjevné nedostatky v péči samice. Přesto tím samice dostala šanci osvojit si správné mateřské chování, které uplatnila při posledním odchovu.

Nejvýznamnější chovatelskou událostí byl bezesporu další odchov nehybridního levharta mandžuského (Panthera pardus orientalis). Mládě, sameček, bylo opět odchováno zkušenou samicí Kuli, tentokrát poprvé za kontroly televizní kamerou. Tato možnost vyvolala určitou nervozitu, neboť jsme poprvé mohli sledovat kotě od prvních okamžiků porodu. Samice sice mládě očistila, ale během následujících 18 hodin o ně příliš nepečovala. Poté již probíhalo vše dle našich předpokladů. Bohužel otec mláděte, Shelti, uhynul v důsledku stáří ještě před jeho narozením. Úspěšná byla i strategie dočasného umístění samice z hybridní linie. Tu jsme dovezli na konci roku 2000 z německého Hodenhagenu. Po karanténě jsme ji přemístili do pavilonu velkých kočkovitých šelem, kde se ji podařilo po krátkém období spojit se samcem. Již páření během první říje bylo úspěšné, a proto jsme samici okamžitě převezli do olomoucké zoo, kde porodila. Přestože šlo o prvorodičku, zdárně odchovala pár mláďat. Nezbývá než vyjádřit obdiv všem, kteří se účastnili této naprosto unikátní akce. Otcem byl tentokrát druhý z našich čistokrevných chovných samců, Daniel. České zoo jsou tak v Evropě jednoznačně nejúspěšnějšími chovateli této kriticky ohrožené šelmy.

K úspěchu v chovu levhartů se bohužel nepřipojil chov tygrů ussurijských a sumaterských (Panthera tigris altaica, P. t. sumatrae). Chovné samice obou poddruhů mají dlouhodobé zdravotní problémy, které se mohou podílet na jejich opětovném neúspěchu při odchovu koťat v roce 2001. Po devíti letech jsme obnovili chov jaguárů (Panthera onca), zejména vzhledem ke stáří populace v českých a slovenských zoo. Do renovované expozice v pavilonu velkých kočkovitých šelem jsme přemístili pár levhartů obláčkových (Neofelis nebulosa). V rámci oživení chovu gepardů (Acinonyx jubatus) jsme provedli dočasnou výměnu chovných samců s královédvorskou zoo.

K významným odchodům roku 2001 patřil transport samice medvěda ledního (Thalarctos maritimus) Pú do lotyšské Rigy. Tato samice se v našem chovu neosvědčila, její odchod by mohl poskytnout větší šance pro rozmnožování druhé samice. V objektu amerických šelem se po tříleté pauze úspěšně rozmnožovali psi pralesní (Speothos venaticus), nepřítomnost samce u rodící samice se ukázala jako klíčová pro úspěšný odchov. Značnou ztrátu představoval úhyn samice kuny rybářské (Martes pennanti), dovezené v roce 2000. Nejvýznamnějším příchodem v americkém komplexu byla samice ocelota stromového (Leopardus tigrinus), druhu, pro který pražská zoo vede evropskou plemennou knihu. Roční samička pochází z německého Dortmundu. V současnosti chovají tento druh pouze čtyři evropské zoo. Novou samicí jsme obohatili i chov fretů kočičích (Bassariscus astutus). Novou expozici vlků eurasijských (Canis lupus lupus) jsme osídlili kromě dvou samic získaných již v roce 2000 i mladým samcem, kterého jsme obdrželi z německého Eckoltu. Pro novou expozici nosálů, která vzniká v sousedství výběhů lam, jsme dovezli pět nosálů červených (Nasua nasua) ze zoologických zahrad ve Stuttgartu a Aalborgu.

Velkými proměnami prošel v roce 2001 pavilon malých živočichů. Staré vitrínky byly nahrazeny rozměrnými novými vitrínami a vnější klece byly zbourány. Vnitřní boxy byly i dále propojovány do větších celků. S tím souvisí i příchod nových nebo delší dobu nevystavovaných druhů. Patřila k nim trojice samic tany severní (Tupaia belangeri) a samec bércouna afrického (Macroscelides proboscideus). Zbývající vitrínky jsou obsazeny druhy, chovanými již od roku 2000 – burunduky (Tamias sibiricus), pískomily rodu Sekeetamys a Meriones a myšmi kilikijskými (Acomys cilicicus). Obnovili jsme chov hrabošů východních (Microtus fortis), kteří obývají společnou vitrínu s burunduky. Novým druhem je také bělozubka hnědá (Suncus murinus). Úspěšné rozmnožování jsme zaznamenali u mok skalních (Kerodon rupestris) – rozmnožovaly se všechny tři samice, celkem jsme odchovali pět mláďat.

Nově vznikla společná expozice morčat divokých, lenochodů dvouprstých a mirikin, kterou doplnili pásovci štětinatí (Chaetophractus villosus). Dva samce jsme dovezli z Poznaně a Dortmundu. Na opačném konci pavilonu vznikla společná expozice australských a papuánských nočních živočichů. Kromě tří ježur australských ji obývaly dva nové druhy – klokánci králíkovití (Bettongia penicillata) a kuskusové pozemní (Phalanger gymnotis). Úplnou novinkou nejen v pražské, ale i v českých zoo byl pár medojedů (Melivora capensis). Tyto zajímavé šelmy z příbuzenstva jezevců jsme získali z Tanzanie.

Neúspěšně bohužel skončil pokus o umělou inseminaci slonů indických. Během dvou let přípravy projektu došlo u samic k takovým změnám reprodukčních orgánů, že by pokus o umělé oplodnění měl prakticky nulovou šanci. V pavilonu velkých savců jsme doplnili chov hrošíků liberijských (Hexaprotodon liberiensis) novým samcem z rušeného chovu zoologické zahrady v Antverpách. Přes množství pokusů zabránit útěkům damanů skalních (Procavia capensis) z nového výběhu v příkopu výběhu slonů strávili damani převážnou část sezony volně v okolí pavilonu, někteří se dostali i mimo areál zoo. Všechna zvířata se nám nakonec podařilo odchytit.

Ve výbězích horských kopytníků se tradičně rozmnožovaly paovce hřivnaté (Ammotragus lervia) a tahři himálajští (Hemitragus jemlahicus). Ke dvěma samcům goralů mandžuských (Nemorhaedus caudatus raddeanus) jsme připojili samce nahurů modrých (Pseudois nayaur), kterých jsme na konci roku měli již pět, a mladého samce gorala východního (Nemorhaedus caudatus griseus). V naší zoo tak vytváříme skupinu samců obou těchto druhů z různých evropských zoologických zahrad, která je jakousi genetickou bankou.

2002

V roce 2002 se z chovatelského oddělení oddělila sekce terárií jako samostatný úsek. Práci chovatelského oddělení ovlivnily zásadním způsobem srpnové povodně. Povodeň zcela vyřadila z provozu pavilony ve spodní části zoo (velcí savci, gorily, kočkovité šelmy), přičemž do konce roku byl uveden alespoň do provizorního chodu pouze jeden z nich, a to pavilon velkých savců. Některé drobnější expozice byly zcela zničeny a ani neuvažujeme o jejich obnově (například lemuři).

V nově vytvořené skupině goril nížinných (Gorilla gorilla) se podařilo do skupiny zapojit mladého samce Ponga, dovezeného z Kataru, do té míry, že si kromě hry se všemi třemi samicemi již zkoušel některé prvky sexuálního chování s nejmladší samicí. Dominantní samec ustal po dočasné izolaci na konci roku 2001 v útocích na ostatní zvířata ve skupině, dávky tlumících prostředků jsme postupně snižovali s perspektivou jejich úplného vysazení v druhé půli roku. Bohužel do tohoto procesu zasáhla povodeň katastrofálním způsobem – všechna zvířata sice vyšplhala do ochranné protipovodňové věže, projektované na stoletou vodu, mladý samec však bezpečné místo opustil a stal se jednou z obětí záplav. Zbývající zvířata jsme evakuovali do zoologické zahrady ve Dvoře Králové n. L..

V pavilonu velkých kočkovitých šelem jsme pokračovali v chovu levhartů mandžuských (Panthera pardus orientalis). Podobně jako v předchozím roce jsme připouštěli samici pro zoo Olomouc – díky výborné povaze zvířete i dobré práci chovatelů se podařil transport z Olomouce, karanténa, připouštění i zpětný transport do Olomouce sladit tak, že levhartice opět porodila a odchovala dvojčata. Naše vlastní samice poprvé v historii porodila trojčata, která však z nezjištěné příčiny usmrtila. Přes skepsi odborníků jsme samici připustili v létě znovu. Podle názoru některých zoologů se tento severní poddruh projevuje v reprodukci sezonně a šance na podzimní rozmnožování je nízká. Těsně po připouštění jsme museli samici s ostatními zvířaty evakuovat. Přes naše obavy ze stresu vyvolaného nejprve provizorním umístěním a pak transportem do zoo v Ústí nad Labem samice znovu porodila a mládě (samičku) zatím úspěšně odchovává. Zbývající velké kočky jsme po evakuaci, která byla provedena s neuvěřitelnou rychlostí během tří hodin, deponovali do zoologických zahrad v Brně, Dvoře Králové n. L., Lešné, Liberci a Ústí n. L.. Celkem se podařilo zachránit 14 jedinců – kriticky ohrožené levharty mandžuské, levharty obláčkové, tygry sumaterské a ussurijské, jaguáry a rysa irkutského. Jediná velká kočka, kterou se nepodařilo evakuovat, byl kastrovaný samec lva afrického. Pro obnovu chovu lvů nám v závěru roku přidělil koordinátor dva mladé samce lvů indických, jejich příchod je však vázán na rekonstrukci pavilonu.

Nejhůře byla postižena zvířata v pavilonu velkých savců. Utopil se pár hrošíků liberijských (Hexaprotodon liberiensis), který se nepodařilo evakuovat. Také trojice hrochů obojživelných (Hippopotamus amphibius), přestože mají fyzické schopnosti přečkat povodeň, byla bohužel postižena: nedospělá samice vplavala do provozních chodeb, za normální situace pro zvířata nepřístupných, odkud nenašla včas cestu zpět. Druhé samici se naopak podařilo z pavilonu vyplavat a museli jsme ji z bezpečnostních důvodů utratit, protože hrozil její únik. Veřejnosti je nejvíce znám případ Kadíry, samce slona indického (Elephas maximus). Agresivní slon, chovaný více než 20 let bezkontaktním způsobem, nemohl být v žádném případě evakuován. Na jeho transport bychom potřebovali dlouhodobou přípravu, protože v celé Evropě jsou pouze dva přepravci, kteří mají technické vybavení pro stěhování sloních samců. I potom by nebylo k dispozici zařízení, kam bychom mohli slona umístit. Jedinou nadějí bylo, že voda nedosáhne úrovně pro slona nebezpečné. Bohužel hladina stoupla v pozdním odpoledni tak, že samec byl nucen plavat. Ve večerních hodinách již bylo jasné, že pobyt v hluboké studené vodě zvíře zcela vyčerpává. Vzhledem k tomu bylo nezbytné samce utratit. Přes tyto ztráty se ale podařilo zachránit řadu dalších nesmírně cenných zvířat, která by se, pokud by byla ponechána na místě, pravděpodobně utopila také. Pár nosorožců tuponosých (Ceratotherium simum) byl evakuován nejprve do výběhu Afrického domu a odtud do zoo v Opole. Tři sloní samice - 0,1 slon africký (Loxodonta africana) a 0,2 slon indický (Elephas maximus) - byly evakuovány nad hranici zátopy, včetně obtížně ovladatelné samice slona afrického, která nikdy nebyla mimo svůj výběh a stáj. Zvířata byla stresována neznámou situací a jejich zvládnutí bylo možné pouze díky úsilí celého slonařského týmu, mnohdy za hranicí osobního rizika. Po záplavách se pavilon jen pomalu opět uváděl do provozu. Přes potíže na začátku zimního období se nakonec podařilo zajistit dostatečně vhodné vnitřní prostředí pro zachráněná zvířata. Na konci roku sloužil pavilon pro tři slonice, pár hrochů (na závěr roku jsme obdrželi mladou hrošici ze zoo Ostrava), kozy a ovce kamerunské a pět lemurů kata, pro které jsme provizorně adaptovali jednu z nosorožčích stájí.I výběhy horských kopytníků povodeň částečně postihla. Zvířata se sice sama zachránila na skalách, provoz byl však komplikovaný. Některá zvířata se pokusila uplavat přes vodní proud. Stádo paovcí bylo navíc po povodni postiženo vlnou úhynů, během které jsme přišli o pětinu zvířat. Na začátku roku jsme zahájili v nově spojeném výběhu kozorožců a nahurů pokus o chov smíšené samčí skupiny horských kopytníků. Ten měl pomoci vyřešit problémy řady zahrad s přebytečnými samci – u nás by byli shromážděni jako jakási genetická banka. Po roce společného chovu samců kozorožců kavkazských, kozorožců sibiřských (dovezených v tomto roce ze zoo Olomouc), goralů a nahurů modrých musíme konstatovat, že se v našich podmínkách systém neosvědčil. Přesto naše skupina alespoň částečně posloužila plánovanému účelu – zoo v Mulhouse, Olomouci, Paříži a Plzni mohly snížit stavy samců, naopak zoo v Liberci od nás po úhynu svého samce nahura obdržela nového samce jako náhradu. Přes tato pozitiva zřejmě samčí skupinu zrušíme ve prospěch chovné skupiny některého druhu.

Na jaře jsme v nové expozici pod skalou umístili místo lemurů vari skupinku samců lemurů kata (Lemur catta). Pár lemurů vari červených (včetně březí samice) jsme zaslali i s mládětem do zoo v Plzni, vari černobílí zatím zůstávají v zázemí. Lemuři kata, přesto že jsme jim před povodní otevřeli okna ubikace, aby mohli utéci do výběhu, zůstali uvnitř a byli zachráněni ze zcela zatopeného objektu. Jednoho ze samců jsme umístili do zoo v Jihlavě jako nového chovného samce, ostatní byli dočasně deponováni do Olomouce. S nimi i celá skupina kaloňů pobřežních z blízkého pavilonu želv.

Část chovatelského oddělení umístěná v horní části zoo byla povodní zasažena druhotně. Některá zvířata (psi pralesní, vydry severoamerické) jsme dočasně chovali pouze ve vnitřních ubikacích, abychom uvolnili jejich výběhy pro zachráněné vodní ptáky (zejména pelikány a tučňáky). Medvědy baribaly jsme přestěhovali do zázemí pavilonu tygrů ussurijských – jejich ubikaci obývali v srpnu lachtani. Pavilon tygrů ussurijských suploval dva dny pavilon velkých šelem – směstnalo se sem šest tygrů a dva jaguáři. V pavilonu malých savců jsme dočasně umístili levharty obláčkové a kalimika.

U samice medvěda ledního (Thalarctos maritimus), dovezené již před pěti lety ze Dvora Králové n. L., jsme se dočkali prvního porodu. Samec o ni nikdy nejevil zájem a dával přednost své dceři. Tu jsme proto již v roce 2001 deponovali do zoo v Rize. Záměr se podařil, samec se skutečně pářil s novou samicí. Mládě žilo bohužel pouze několik dní.

V areálu malých amerických šelem se již tradičně rozmnožovali psi pralesní (Speotohos venaticus) a hutie-kongy (Capromys pilorides). Zatímco u psů pralesních se nepodařilo žádné ze tří mláďat odchovat (opět se projevily problémy s oddělováním samice – zatímco v minulosti hrál negativní úlohu samec a předchozí štěňata, tentokrát to byl těsný prostor porodní boudy v odstavném boxu), hutie odchovaly celkem čtyři mláďata. Zajímavý případ jsme zaznamenali u ocelotů stromových (Leopardus tigrinus) – po dlouhodobém soužití starého páru zabil samec bez zjevné příčiny starou samici. U nového mladého páru jsme pozorovali první pokusy o páření. Z malých koček jsme dovezli novou samici manula (Otocolobus manul) ze zoo ve Vídni s cílem sestavit dva páry.

Ze šelem v horní části zoo zasluhují zmínku gepardi a vlci euroasijští. V roce 2002 se ze Dvora Králové n. L. vrátil náš chovný samec geparda (Acinonyx jubatus) poté, co se zde úspěšně pářil s tamní chovnou samicí. V lednu 2003 se z tohoto spojení narodila ve Dvoře Králové n. L. čtyři mláďata, z nichž se tři podařilo odchovat. Trio vlků eurasijských (Lupus l. lupus) jsme vytvořili v roce 2001. V průběhu jara 2002 jsme pozorovali neklamné známky říje a otevřeli jsme vlčicím umělou noru. Obě přesto porodily v dešti venku ve výběhu celkem 13 mláďat. Teprve po několika dnech mláďata nastěhovaly do nory. Přes tuto počáteční komplikaci vlčata prokázala odolnost a odchovali jsme 10 mláďat. Ta ještě v průběhu roku zamířila k novým chovatelům – do zoo v Chomutově a v Krakově a v oboře ve Žlebech.

Z pavilonu malých živočichů jsme vystěhovali servaly (Leptailurus serval). Pavilon byl poté určen pouze pro menší druhy, největšími chovanci byli lenochodi dvouprstí a medojedi kapští. V roce 2002 jsme provedli rozsáhlé doplnění a zkvalitnění kolekce chovaných druhů včetně vytvoření párů. Po čtyřleté pauze jsme vystavovali komby ušaté (Galago senegalensis) ze zoo Moskva a vakoveverky létavé (Petaurus breviceps) ze zoo Plzeň. Poprvé mohli návštěvníci oba noční druhy dobře pozorovat ve vitrínách s obráceným denním režimem. Další tři druhy se u nás objevily vůbec poprvé: lemur tmavý (Eulemur macaco), akuči (Myoprocta acouchy) a veverka kapská (Xerus capensis). Samice lemura tmavého přišla ze zoo v Olomouci, samec dorazil v lednu 2003 z Paříže. Akučiové jsou dalším druhem do našich smíšených jihoamerických expozic. Pár jsme sestavili ze zvířat ze zoo ve Frankfurtu n. R. a v Dortmundu. Obě zvířata se bohužel po měsíci vážně vzájemně napadla a museli jsme je rozdělit. Pětici veverek kapských jsme dovezli pro nově tvořenou expozici výběhů afrických živočichů před pavilonem. Cílem je pokus o spojení kolonie veverek s kolonií některého druhu mangust podobně, jak tyto smíšené kolonie známe z přírody.

Ze zajímavých odchovů roku 2002 jsou to v první řadě tany severní a vačice krysí. Tany severní (Tupaia belangeri) se rozmnožovaly v naší zoo poprvé. Samice odchovaly oba vrhy úspěšně na zářivce v expoziční vitrínce. Vačice krysí (Monodeplphis domestica) se u nás rozmnožovaly vůbec poprvé. Odchov byl poměrně nečekaný, samice již byla starší a považovali jsme ji za nechovnou. Do konce roku se narodilo celkem 8 mláďat, z nichž se sedm podařilo odchovat a rozeslat různým evropským chovatelům. Dalším nečekaným odchovem byl samec loriho (Loris tardigradus) – pár je již v kategorii seniorů, předchozí mládě se narodilo nedostatečně vyvinuté. Nepodařilo se nám dotáhnout rozmnožování lvíčků zlatohlavých (Leontopithecus chrysomelas) – samice porodila jedno mrtvé mládě pomocí císařského řezu. Opakovala se tak situace z loňského roku (pouze s jinou samicí), jednou z možných příčin je velikost plodu způsobená příliš bohatou krmnou dávkou. Kolekce hlodavců byla obohacena několika novými druhy – pískomilem štětkatým, myší čtyřpruhou, myší páskovanou a křečíkem myším.

Neobvyklým způsobem jsme obohatili výběh klokanů. Již několik let uvažujeme o doplnění skupiny klokanů rudých menším druhem, např. klokanem parma (Macropus parma). Na konci letošního roku se nám podařilo získat samce jako dar od soukromé osoby, která toto zvíře objevila v nevyhovujících podmínkách obchodu se zvířaty. Zhruba o měsíc později jsme získali i samici tohoto druhu, kterou nám přinesli stavební dělníci z výkopu na Černém Mostu. O zvíře se později přihlásil jeho právoplatný majitel, kterému bylo odcizeno ze zahradního chovu. Náš samec ale nezůstane sám, v současnosti čekáme příchod dvou samic z Nového Zélandu.

Pavel Brandl, kurátor



Zpět na předchozí stránku

Další články v sekci ... Výroční zpráva 2001/2002

Přeskočit menu
Menu

Jste 174520290 návštěvníkem našich stránek od 18.2.2004

 Denní návštěvnický rekord v roce 2009, 4. 4.: 20 048
Počet návštěvníků Zoo Praha v roce 2012 od 1. 1. do 13. 5.: 399 674