Hlavní stránka / Vše o zoo / Výroční zprávy / Výroční zpráva 2001/2002 / Chovatelství - ptáci

Chovatelství - ptáci

2001

V roce 2001 se podařilo rekordních 13 prvoodchovů, ale přesto je dost druhů, jejichž odchov se nezdařil. Výjimečně se dařilo zástupcům měkkozobých s novými odchovy holuba bronzového (Ducula aenea paulina), holuba bronzovokřídlého (Phaps chalcoptera), černotemenného (Ptilinopus melanospila ) a růžového (Columba mayeri) a korunáče šedomodrého (Goura cristata). Dalšími novinkami jsou morčák velký, ústřičník velký, myšák hnědokřídlý, sýc rousný, vousák (perlák) červenožlutý a z pěvců drozd oranžovohlavý, timálie sečuánská a ťuhýk šedý. Celkem bylo odchováno do samostatnosti 218 mláďat v 58 druzích ptáků.

Import a export ptáků během roku byl v součtu trochu nižší než v roce minulém, ovšem stále s výraznou převahou ve prospěch odchodů. Z hodnocení jsou vyňaty druhy jako hrdlička chechtavá, andulka vlnkovaná nebo kur domácí. Celkem byly dovezeny 93 exempláře ptáků, ze zoo odešlo 178 jedinců.

Ze skupiny běžců se u kasuárů přílbových (Casuarius casuarius) z podzimní snůšky vylíhlo 1 slabé mládě, a to s dopomocí člověka. Uhynulo po několika dnech, aniž by začalo přijímat potravu. V kolonii tučňáků Humboldtových (Spheniscus humboldti) se vylíhlo celkem 12 mláďat, 5 na jaře a 7 koncem roku. S výjimkou jednoho mláděte, které předčasně opustilo hnízdní niku a utopilo se, se všechna ostatní osamostatnila – velmi dobrý výsledek pro rozšiřování chovu v rámci Evropy. U pelikánů jsme pokračovali v přirozeném odchovu pelikánů bílých (Pelecanus onocrotalus), 5 mláďat od 4 párů je velmi dobrým výsledkem. Bohužel u kriticky ohroženého pelikána kadeřavého (Pelecanus crispus) se mláďata nevylíhla. Protože skupina je složená převážně z nedospělých jedinců, je výhled do budoucna stále velmi příznivý. Ze skupiny brodivých se výjimečně dařilo u ibisů skalních (Geronticus eremita), kteří odchovali 13 mláďat. Výraznou měrou se zde projevilo, že dospěli další mladí jedinci. Nově složený pár marabuů afrických (Leptoptilos crumeniferus) splnil očekávání, když hned napoprvé odchoval 1 mládě. U blízce příbuzného marabua menšího (Leptoptilos javanicus) jsme se potýkali se špatným vkladem samice, která byla vychována v lidské péči a je silně vtištěná na člověka. Biologického partnera nepřijímá, i když pravidelně snáší vejce. Takto již druhým rokem za vydatné spolupráce Ing. Pavla Trefila zkoušíme umělé oplození, zatím s nulovým výsledkem. V kolonii kolpíků bílých (Platalea leucorodia) hnízdily již 4 páry a úspěšně odchovaly 8 mláďat. Jejich blízcí příbuzní kolpíci afričtí (Platalea alba) vyvedli 3 mláďata. Problémy s nedostatečnou rodičovskou péčí u ibisů rudých (Eudocimus ruber) způsobily, že jediné mládě bylo nutno odchovat uměle. Ani u volavčíků člunozobých (Cochlearius cochlearius) se nepodařilo navázat na úspěchy let minulých, takřka všechna vejce byla neoplozená a žádné mládě se nevylíhlo. Doplňkem expozice je mladý pár nominátního poddruhu Cochlearius c. cochlearius, který jsme dostali výměnou od partnera ve Francii. V kolonii volně hnízdících kvakošů nočních (Nycticorax nycticorax) byli ptáci rušeni na hnízdišti ještě více než loni, a tak z celkového počtu 5 hnízdících párů byly úspěšné jen tři. Stačily však vyhnízdit opakovaně a do zimovišť odlétlo celkem 14 mláďat, jen jedno nejmladší zůstalo na zimu v Praze. Ještě lépe než loni si vedl pár čápů bílých (Ciconia ciconia) z pavilonu velkých savců, který sám vyvedl všech 5 mláďat.

V hnízdní kolonii plameňáků vyrostlo rekordních 21 mláďat. Tak vysoký počet je výsledkem důsledné kontroly a manipulace se všemi vejci, mnoho mláďat vyrostlo pod adoptivními rodiči, kteří by jinak neměli šanci na vlastní mládě, neboť jejich vejce byla neoplozená. Příjemným výsledkem u vrubozobých byl přirozený odchov 18 poláků malých (Aythya nyroca). Tento druh potápivé kachny nebyl nikdy v českých zemích příliš početný, v posledních letech však takřka vymizel. V Praze se pokoušíme o chov s možností rozletu do přirozených biotopů tak, že odchovaná mláďata necháváme plně vzletná a je jen na nich, jestli zůstanou v areálu zoo, nebo ne. První výsledky jsou obojaké, zhruba polovina mláďat odlétla, polovina zůstala. Také první odchov morčáka velkého (Mergus merganser) řadíme mezi úspěchy. Po několikaleté přestávce jsme obnovili chov hohola severního (Bucephala clangula) dovozem 14 ptáků ze zoo v Curychu. Mezi vodními ptáky jsou také chováni jediní zástupci řádu bahňáků – ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus). V roce 2001 dospěla jediná samice ve skupině a na jaře po vytvoření páru jsme musili všechny nadbytečné samce ze skupiny oddělit. Z první snůšky 3 vajec se vylíhla a byla odchována 2 mláďata. Ve skupině dravců je třeba se zmínit především o spolupráci při odchovu libereckého mláděte orlosupa bradatého (Gypaetus barbatus). Náš zkušený pár bohužel neměl oplozené vejce, liberecký nevyzkoušený naopak ano. Protože oba liberečtí ptáci pocházejí ze zajetí a vyrostli pod lidskýma rukama, byla zde velká nejistota ohledně jejich schopnosti odchovat vlastní mládě. Na doporučení koordinátora „co nejvíce umenšit riziko nezdaru“ jsme pozdrželi náš pár v sezení na náhradním vejci o celé 3 týdny a podložili mu 7denní mládě z Liberce, do té doby odchovávané uměle. Pěstouni mládě přijali a bez problémů odchovali. Podobně jako v předchozích dvou letech byl po léčbě na mykoplazmózu odchován 1 sup hnědý (Aegypius monachus) od našeho starého páru. Mládě je připraveno na vypuštění do volné přírody v jihozápadní Francii. Kromě tohoto mláděte se stav supů hnědých rozrostl ještě o dva nedospělé jedince (údajně pár) ze Střední Asie, kteří k nám přišli prostřednictvím Zoo Kišiněv. I když se nepodařilo zopakovat loňský odchov supů mrchožravých (Neophron percnopterus), novým ptákem se stala mladá samice z vídeňské zoo. Doplněním stavu ve velké voliéře je příchod samce luňáka červeného (Milvus milvus) k již chované samici. Z rodiny supů už zbývá se zmínit jen o budoucnosti supů bělohlavých (Gyps fulvus). Protože ani v Bojnicích, ani v Praze nedošlo ke kýženému zahnízdění, připravuje se vzájemná výměna samic mezi oběma zahradami. Oba páry orlů bělohlavých (Haliaeetus leucocephalus) přivedly na svět stejně jako loni 4 mláďata, rozdíl byl jen v tom, že jedno mládě nečekaně uhynulo. Ve skupině sov se opět dařilo u puštíků bělavých (Strix uralensis) - 9 mláďat od dvou párů - a sovic krahujových (Surnia ulula) - 7 mláďat. I tentokrát jsme poskytli 11 mladých sov pálených (Tyto alba) k posílení přirozené populace na Moravě. Nejvýznamnější však byl odchov 3 sýců rousných (Aegolius funereus), ze dvou držených párů zahnízdil ten starší, dvouletý. Po loňském prvním odchovu se pár lelkounů sovích (Podargus strigoides) ještě zlepšil a stejným způsobem, s lidskou pomocí, vychoval obě mláďata. V bažantnici u kurovitých se dařilo jen u tradičních druhů. Kromě 5 bažantů tibetských (Crossoptilon crossoptilon), 2 prelátů (Lophura diardii), 4 bažantů lesklých (Lophophorus impeyanus) a 6 satyrů obecných (Tragopan satyra) bylo odchováno ještě 5 mláďat frankolína žlutokrkého (Francolinus leucoscepus). Novými druhy jsou koroptev fokienská (Arborophila gingica) jako odchov soukromého chovatele a ve své domovině velmi vzácný druh hoka – guan černočelý (Aburria jacutinga). Bohužel od obou druhů máme jen po jednom samci. K osvěžení chovu rousných kurů jsme dovezli mladé tetřívky obecné (Tetrao tetrix) ze Švýcarska a z Německa. U jeřábů je stav setrvalý, opět žádné vejce nebylo oplozené. Podařilo se doplnit stav u našeho domácího druhu, jeřába popelavého (Grus grus). Mladou, ale již dospělou samici, původem z volné přírody, jsme získali ze Zoo Riga. Seriemy rudozobé (Cariama cristata) po pozdním spojení páru (zimní nesnášenlivost stále trvá) vůbec nezahnízdily. K významným odchovům došlo u holubů. Bezesporu tím nejdůležitějším, docíleným hned v první hnízdní sezoně, je odchov holuba růžového (Columba mayeri). U holubů růžových se běžně vyskytuje agresivita mezi partnery a také nedostatečná rodičovská péče. Z našich dvou párů jeden lépe harmonizuje, má však jen neoplozené vejce. Druhý pár se takřka nesnáší, vydrží spolu vždy jen několik dnů, ale přesto samice snesla postupně 2 oplozené snůšky. Z první se vylíhlo 1 mládě, které uhynulo po vypadnutí z hnízda pěstounského páru hrdliček chechtavých. Druhou snůšku 2 vajec samice sama vyseděla a krmila dostatečně zhruba první týden. Poté jí „došly síly“, slabší mládě navzdory přikrmování uhynulo, silnější jsme ke konci uměle krmili sondou přímo do volete. Druhým zásadním odchovem, i když to bylo trochu Pyrrhovo vítězství, byl umělý odchov korunáče modrého (Goura cristata). Rodičovský pár je chovný jen do té míry, že samice pravidelně snáší oplozená vejce, na nichž ve většině případů nesedí vůbec, nebo jen po kratší dobu. Holoubě vylíhnuté v inkubátoru jsme podložili pod pěstounský pár holubů bronzových, ale neprospívalo zde a musili jsme ho po několika dnech odebrat k umělému krmení – jako velmi vhodný se ukázal přípravek pro odchov ptáků od firmy Kaytee. Protože mladý korunáč vyrůstal bez kontaktu se svými rodiči, zůstal velmi krotký vůči člověku a jeho eventuální schopnost samostatně zahnízdit je velkou neznámou. Dařilo se i u dalších druhů holubů, jmenuji 2 holuby bronzové (Ducula aenea paulina), 1 holuba nikobarského (Caloenas nicobarica) a 1 holuba černotemenného (Ptilinopus melanospila). Jen částečného úspěchu jsme se dočkali u řídce chovaného holuba Albertisova (Gymnophaps albertisi). Rodičovský pár se chová obdobně jako korunáči a inkubaci je třeba dokončit uměle; vylíhla se 2 mláďata, jedno uhynulo pod pěstouny, druhé při pokusu o umělý odchov. Novým druhem je samice holuba modroocasého ((Ducula concinna), získaná od soukromého chovatele. Samice snáší vejce a čeká na partnera ze Zoo Londýn. Druh je v zoologických zahradách chován celkem zřídka, rozmnožený byl pravděpodobně jen ve Walsrode. V kolekci loriů se rozmnožily opět všechny druhy z minulé sezony (papuánský, čárkovaný, černohlavý, černý, mnohobarvý horský). Do lineární řady voliér papoušků přibyl staronový druh – pár alexandrů čínských (Psittacula derbiana). Volná expozice velkých papoušků (arové, kakaduové) se stala funkčním celkem po dokončení stavby zimní ubikace. Hnízdní skupina zoborožců kaferských (Bucorvus laedbeateri) opět odchovala 1 mládě. Vylíhla se sice mláďata dvě, menší však uhynulo v důsledku snížené průchodnosti střev. Velmi teplé předjaří mělo nepříznivý vliv na hnízdění dudků chocholatých (Upupa epops); po časné snůšce došlo k podchlazení většiny vajec vlivem prudkého poklesu teplot, úspěšně vyvedli jen 3 mladé. Mezi zajímavými odchovy je třeba zmínit 3 myšáky hnědokřídlé (Colius striatus) a 4 perláky červenožluté (Trachyphonus erythrocephlus). Novým přírůstkem se stali 2 mandelíci hajní (Coracias garrulus). Bohužel po přezkoumání pohlaví se ukázalo, že namísto očekávaného páru se jedná o 2 samce. Z kolekce pěvců jsou nejvýznamnější prvoodchovy timálie sečuánské (Liocichla omeiensis) a ťuhýka šedého (Lanius excubitor). Oba druhy jsou chovatelsky náročné. Po loňském úhynu samce ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes) z chovného páru se letošní odchov 2 mláďat jeví jako dvojnásob cenný. Dobrou práci chovatelů dokresluje 6 mláďat od dvou párů majn Rothschildových (Leucopsar rothschildi), 5 kavčat červenozobých (Pyrrhocorax pyrrhocorax), 4 drozdi tmaví (Zoothera sibirica) a 3 drozdi oranžovohlaví (Zoothera citrina). V nově otevřeném Africkém domě tvoří doplněk expozice štětkounů a hrabáčů smíšená skupina snovačů zahradních (Ploceus cucullatus), snovačů Jacksonových (Ploceus jacksoni) a přádelníků korunkatých (Euplectes hordaceus). Novým druhem v bažantnici je pár timálií Robinsonových (Heterophasia melanoleuca).

2002

Vzhledem k umístění většiny expozic ptáků byl rok 2002 silně poznamenán srpnovou povodní. V souvislosti s povodní bylo během tří dnů přemístěno více než 80% všech chovaných ptáků, mnozí z nich opakovaně. Bylo třeba evakuovat celou kolonii plameňáků o počtu 130 ks při probíhajícím odchovu 20 mláďat. Pro velkou část ptáků jsme neměli odpovídající náhradní umístění a jen díky okamžité pomoci dalších českých zahrad se zvířata dostala do adekvátních podmínek. Při této příležitosti musím poděkovat kolegům ze zoologických zahrad v Ústí n. L., Liberci, Brnu, Plzni, Dvoře Králové n. L., Lešné, Ostravě a Olomouci a také panu Starému z OPS Brandýsek za jejich okamžitou pomoc.

Při povodni samé došlo k velkým ztrátám. Utopilo se celkem 97 ptáků. Z nich byl 81 jedinec evakuován do míst odpovídajících nižší vodě, než jaká nakonec přišla. Další uhynuli v důsledku náhlé změny podmínek, když část jejich ubikace byla obsazena jinými evakuovanými ptáky; pouze 9 jedinců se tak utopilo ve vlastní ubikaci! Z nedostatku času bylo třeba vypustit 50 zástupců vrubozobých (celkem představovali 20 druhů) včetně několika létavých jedinců a zpětně z nich bylo odchyceno 42 ptáků. Mezi jedinci, které se nepodařilo chytit, byli i páry morčáků bílých a čírek dvouskvrnných či jediná chovaná kachnice bělohlavá.

Celkem byla odchována do samostatnosti 122 mláďata v 53 druzích ptáků.

Pohyb ptáků během roku byl nižší než v roce minulém. Z hodnocení jsou vyňaty druhy jako hrdlička chechtavá, andulka vlnkovaná, kur domácí a druhy, dočasně přesunuté do jiných zoologických zahrad. Celkem bylo dovezeno 70 exemplářů ptáků, ze zoo odešlo 129 jedinců.

Druhová skladba zaznamenala ve výsledku výrazné snížení, vyplývající opět ze srpnové povodně. Během roku došlo k úbytku 37 druhů, z toho 8 druhů vyhynutím, 14 druhů utopením nebo odplaváním při povodni a 7 druhů je stále ještě umístěno v jiných českých zahradách.

Z 12 nových druhů, které nejsou zmíněny v textu, je třeba jmenovat pár ketup malajských (Bubo ketupu), určených k doplnění expozic v areálu „Vodní svět“, a 2 páry nesytů afrických (Mycteria ibis), kteří by měli oživit tutéž expozici.

V zimní ubikaci kasuárů přílbových (Casuarius casuarius) proběhla na začátku hnízdního období úprava umožňující návštěvníkům pohled do zimoviště a sezona poprvé proběhla bez snůšky vajec. Kolonie tučňáků Humboldtových (Spheniscus humboldti) se ustálila na počtu 10 hnízdních párů, což je maximum, které stávající prostory umožňují. I když ptáci byli po povodni více než dva týdny umístěni provizorně ve výběhu vyder a teprve na konci září byli vpuštěni do pavilonu k hnízdním nikám, nedošlo k žádným ztrátám a naopak se to projevilo příznivě na synchronizaci snůšek – během 14 dnů se vylíhlo 8 mláďat. V zimní hnízdní kolonii pelikánů poprvé snesly vejce 3 páry pelikánů kadeřavých (Pelecanus crispus) a přirozenou cestou byla odchována 2 mláďata. Bohužel nedostatečný prostor zimoviště neumožňuje přísné oddělení obou chovaných druhů, a tak jsme kromě jednoho pelikána bílého (Pelecanus onocrotalus) odchovali také jednoho mezidruhového křížence, což je výsledek nežádoucí. Dnes je zimoviště pelikánů zbourané a ptáci musejí přečkat překlenovací období do výstavby nové ubikace v rámci expozice „Vodní svět“. Z brodivých ptáků se dařilo u marabuů afrických (Leptoptilos crumeniferus) – vylíhla se a byla odchovávána 3 mláďata. Bohužel ještě před odstavem, krátce před druhou snůškou, samice zabila vlastní dceru. Umělé oplození vajec marabu menšího (Leptoptilos javanicus) opět nevyšlo, 17 vajec zůstalo čistých. Tím jsme s chovem tohoto druhu skončili, neboť po nešťastném úhynu samce při povodni jsme se rozhodli dát samici do jedné španělské zoo. Úspěšně vyhnízdily oba páry čápů černých (Ciconia nigra) se 3 mláďaty ve velké voliéře dravců a 2 mláďaty na rybníce, z nichž jedno bylo vypuštěno do přírody. Bylo to již třetí mládě, o němž bezpečně víme, že se dokázalo spontánně naučit žít samostatně ve volnosti. Čápi bílí (Ciconia ciconia), hnízdící každoročně na pavilonu velkých savců, neměli oplozená vejce. V zimovišti poprvé zahnízdili zejozobi afričtí (Anastomus lamelligerus) a ze snůšky 5 vajec se vylíhlo jediné mládě, které však po dvou dnech zmizelo, zřejmě po předchozím úhynu. Ve skupině kolpíků bílých (Platalea leucorodia) vyrostlo 7 mláďat a u kolpíků afrických (Platalea alba), u kterých jsme jejich počet omezovali, 2 mláďata. Malá expoziční skupina kolpíků afrických bohužel zanikla při povodni, kdy uhynuli i průkazně nejstarší ptáci na světě – 2 samice původem z volné přírody, které byly v zajetí od roku 1974 a byly tedy nejméně 28 let staré. Z částečně volně hnízdící kolonie kvakošů nočních (Nycticorax nycticorax) vylétlo asi 15 mláďat a s nejistotou čekáme na nadcházející jaro. Po demolici starého rybníka a změně provozu velkých vodních nádrží, které nebyly do zimy napuštěny, se nám před zimou nepodařilo ptáky odchytat. Všichni museli přezimovat venku s tím, že na Vltavě byly výrazně snížené možnosti rybolovu a kvakoši tak byli odkázáni jen na přikrmování v zoo. Po roční přestávce se podařil odchov volavčíků člunozobých (Cochlearius cochlearius) a dvě mláďata čekají na odchod do jiných zoo. Ze tří druhů ibisů byl nejúspěšnější ten nejvzácnější – u ibisů skalních (Geronticus eremita) vyspělo 13 mláďat a hnízdní kolonie čítala začátkem srpna 43 jedinců; bohužel důsledkem špatného umístění evakuovaných ptáků jsme přišli o všechny chovné páry včetně mláďat. Kolonie plameňáků se v trendu posledních let rozrostla o dalších 19 mláďat a největší radost máme z odchovu 3 plameňáků kubánských (Phoenicopterus ruber ruber). U vrubozobých jsme čekali, jak se vyvine chování poláků malých (Aythya nyroca). Na jaře všechna mláďata, přezimující až do této doby v areálu Zoo, odlétla a pravděpodobně zahnízdila někde ve volnosti. Bohužel po povodni nebyly zprovozněny velké vodní plochy, nádrže byly suché a ptáci se neměli kam vrátit. Z tradičně se rozmnožujících druhů dravců se opět dařilo starému páru orlosupa bradatého (Gypaetus barbatus). Odchované mládě jsme ještě před osamostatněním převezli do rakouských Alp a stalo se již třetím ptákem z pražského chovu, které posílilo nově vytvořenou alpskou populaci. Ne tak dobře se vede mladému páru, který by již mohl hnízdit, ale na první snůšku dosud marně čekáme. U supů hnědých (Aegypius monachus) sice nesly 2 samice, žádné vejce však nebylo oplozené. Více se dařilo supům mrchožravým (Neophron percnopterus), které jsme poprvé nechali hnízdit v samostatné voliéře. Vylíhlo se a dorostlo zdravé mládě, přestože jsme ještě před dosažením samostatnosti museli celou rodinu evakuovat do prostoru karantény. Oba páry orlů bělohlavých (Haliaeetus leucocephalus) přivedly na svět stejně jako loni 4 mláďata, rozdíl byl jen v tom, že jedno mládě uhynulo nečekaně jako téměř vzrostlé. Ve skupině sov se opět dařilo u puštíků bělavých (Strix uralensis) - 5 mláďat od jednoho páru, a sovic krahujových (Surnia ulula) - 7 mláďat. I tentokrát jsme poskytli 10 mladých sov pálených (Tyto alba) k posílení přirozené populace na Moravě. Nejvýznamnější však byl odchov 5 sýců rousných (Aegolius funereus), protože zahnízdily oba chované páry. Po loňském opakovaném odchovu jsme pár lelkounů sovích (Podargus strigoides) nechali na zkoušku pohromadě s mladými ptáky. Ptáci zahnízdili, ale ze snůšky 3 vajec dvě rozbili při inkubaci a jediné vylíhlé mládě nebylo životaschopné. V bažantnici u kurovitých se dařilo jen u tradičních druhů, kromě 4 bažantů tibetských (Crossoptilon crossoptilon), 3 bažantů lesklých (Lophophorus impeyanus) a 4 křepelek korunkatých (Rollulus rouloul) bylo odchováno ještě 5 mláďat frankolína žlutokrkého (Francolinus leucoscepus) a 1 bažant malajský (Polyplectron malacense). U nově sestaveného páru koroptve fokienské (Arborophila gingica) jsme odchov nečekali, přesto samice snesla neoplozené vejce. Od mladého páru tetřívků obecných (Tetrao tetrix) se vylíhlo více než 10 mláďat, bohužel do dospělosti vyrostlo jediné. Pár jeřábů bělošíjích (Grus vipio) vyvedl 2 mláďata. Seriemy rudozobé (Cariama cristata) opět nehnízdily, třebaže pár byl pospolu po celé předhnízdní období. K významným odchovům došlo u holubů. Bezesporu tím nejdůležitějším, opakovaným, je odchov holuba růžového (Columba mayeri). Tentokrát samice vůbec neseděla a mláďata odchovaly pěstounské páry hrdliček chechtavých. Vzhledem k menší velikosti pěstounů odchovávaly hrdličky jen po jednom mláděti holubů. Dařilo se i u dalších druhů: 1 holub bronzový (Ducula aenea paulina), 1 holub nikobarský (Caloenas nicobarica) a 1 holub dvoubarvý (Ducula bicolor). Jen částečného úspěchu jsme se dočkali u řídce chovaného holuba Albertisova (Gymnophaps albertisii). Rodičovský pár se při druhé snůšce vzorně o vylíhnuté mládě staral až do příchodu povodně; pak jsme je museli evakuovat a bylo po hnízdění. V kolekci papoušků specializovaných na nektar jsme s nadějí čekali na výsledek hnízdění loríčků (rod Psittaculirostris), bohužel jediné mládě loríčků rudobradých (Psittaculirostris edwardsi) jsme nalezli v den vylíhnutí uhynulé. Z ostatních druhů je pozoruhodný odchov loriho černohlavého (Lorius domicella) u nově sestaveného páru, když otci byly teprve dva roky, a prvoodchov loriů olivových (Chalcopsitta duivenbodei). Volná expozice velkých papoušků (arové, kakaduové) se dočkala rekonstrukce přilehlé voliéry. Zoborožci kaferští (Bucorvus laedbateri) mimořádné poprvé zahnízdili ještě během pobytu ve venkovní expozici, v dutině zavěšené na jedné z lísek tureckých ve výběhu antilop. Po přemístění ptáků do zimoviště byla vejce inkubována v líhni a mláďata byla podsazena v okamžiku, kdy samice seděla na vejcích náhradní snůšky. Mírná zima 2001/2002 uspíšila hnízdění dudků chocholatých (Upupa epops); samice zasedla již v prvé půli února, ovšem vejce snášela do venkovní budky, což znamenalo přenést budku i se sedící samicí do vnitřní vytápěné ubikace. Podařilo se a z šesti mláďat byla 4 zdárně vyvedena. Bohužel jednalo se o poslední hnízdění tohoto páru, který za dobu působení v Praze odchoval celkem 27 mláďat. Zajímavý prvoodchov se podařil u ledňáka modrokřídlého (Dacelo leachi). Po loňském neúspěchu, když byla vejce pod rodiči podchlazena, jsme letos obě vejce odebrali k umělému líhnutí. Pokus o zpětné podsazení vajec ani podložení čerstvě vylíhlých mláďat se nezdařily. Ze dvou mláďat jedno dorostlo do samostatnosti a poté se ho podařilo spojit s rodičovským párem. Krátce nato přišla povodeň, evakuace, utopení samce a dnes čeká matka s dcerou na nového druha. Mezi dalšími přírůstky je třeba zmínit 1 mládě myšáka hnědokřídlého (Colius striatus) a 4 dospělé myšáky dlouhoocasé (Urocolius macrourus) i odchov 3 mláďat z jednoho hnízda vousáků senegalských (Lybius dubius). Z kolekce pěvců jsou nejvýznamnější další odchovy timálie sečuánské (Liocichla omeiensis). Majny Rothschildovy (Leucopsar rothschildi) jsme po průtazích s odbytem mláďat záměrně nemnožili, 3 ořešníci kropenatí (Nucifraga caryocatactes), 5 kavčat červenozobých (Pyrrhocorax pyrrhocorax), 4 drozdi tmaví (Zoothera sibirica) a 1 drozd oranžovohlavý (Zoothera citrina) dokreslují dobrou práci chovatelů. U kardinálů dominikánských (Paroaria dominicana) je stav setrvalý, všech 6 mláďat dříve či později uhynulo. Opakovaně a tentokrát úspěšně zahnízdili vlhovci červenohřbetí (Cacicus haemorrhous). Ze snůšky dvou vajec vyvedli jedno mládě. Celá skupina dvou párů a mláděte však přišla o život při povodni.

RNDr. Karel Pithart, kurátor

Zpět na předchozí stránku

Další články v sekci ... Výroční zpráva 2001/2002

Přeskočit menu

Menu