Hlavní stránka / Vše o zoo / Stavby a expozice / 2009 - Lachtani

2009 - Lachtani

V květnu 2009 byla otevřena rekonstruovaná expozice lachtanů jihoafrických.

Lachtani v novém

První dvojice lachtanů Hýta a Batul žili v místech, kde se dnes nachází výběh lemurů kata. Po nich žili v zoo lachtani tmaví a hřivnatí. Ti obývali výběh, ve kterém dnes žijí urzoni kanadští. Expozice byla velmi jednoduchá, jen s mělkým bazénem a nevysokým ostrůvkem uprostřed. V pořadí třetí expozice lachtanů se začala stavět koncem 80. let 20. století na současném místě vedle pavilonu tučňáků. Záhy po jejím zprovoznění se sem v roce 1991 nastěhovali mladí lachtani jihoafričtí. Měli k dispozici venkovní bazén s umělou pláží a skálou a návštěvníci je mohli sledovat menším oknem i pod vodou. Zázemí tvořila přípravna, několik boxů, vnitřní bazén a malý výběh bez vody pro samici s mládětem.

Rekonstrukce

Pavilon tučňáků i expozice lachtanů byly významně poškozeny povodní v roce 2002. Krizovější situace nastala v případě tučňáků, a proto rekonstrukce jejich pavilonu začala již na podzim 2003. Dominantním prvkem nového venkovního výběhu se staly velké kamenné bloky, které vytvořily prostředí skalnatého pobřeží s kamenitou pláží a velkým venkovním bazénem, který umožnil pohled pod vodní hladinu. V podobném duchu se navázalo i v případě expozice lachtanů tak, aby vznikl harmonický celek. Výsledný dojem zavede návštěvníky na drsné skalnaté pobřeží na jihu Jižní Ameriky či Afriky, tedy do domoviny tučňáků Humboldtových, respektive lachtanů jihoafrických.

Na začátku roku 2008 byla stará expozice uzavřena a lachtani se odstěhovali – samice Myška a Julinka odešly do Zoo Ústí nad Labem, zatímco pro Melouna, Abebu a Báru byly vybudovány provizorní bazény v zázemí. Po patnácti měsících se pak všichni vrátili do nového domova.

Bazény

Expozice lachtanů se pochopitelně neobejde bez vody a s ním souvisejícího vodního hospodářství. Nové „pobřeží lachtanů“ bude mít jeden hlavní expoziční bazén ledvinovitého půdorysu, který má plochu cca 370 m2 a objem 529 m3 – je dvakrát větší než byl původní. Maximální hloubka je 250 cm. Podél jeho jižní strany se táhne kamenný amfiteátr, za ním je skryto chovatelské zázemí. Do bazénu vede ze skály skluzavka pro lachtany a nad hladinou se klene kamenná lávka, která zvětšuje lachtanům prostor souše a umožní chovatelům během cvičení přístup nad vodu.

V zázemí se nachází venkovní odstavný bazén nepravidelného tvaru (plocha 18 m2) a tři uzavřené vnitřní bazény (s plochou 10 m2 a 12 m2). Celý vnitřní prostor se zmíněnými bazény lze libovolně rozdělovat posuvnými stěnami, aby ani v případě nezbytné izolace určitého zvířete neztráceli lachtani vzájemný kontakt.

Vodní hospodářství

Všechny bazény jsou plněné podzemní vodou z vrtů, přičemž přiváděná voda je vedena nejprve do akumulační jímky a odtud podle potřeby do jednotlivých bazénů. Předpokládá se dopouštění přibližně 1 litr/sec.

Expoziční bazén má vlastní úpravnu vody, vnitřní a venkovní odstavný bazén ji mají společnou. Úprava vody začíná čerpáním vody do akumulačních jímek, které jsou vybaveny velkokapacitními deskovými filtry pro zachycení hrubých nečistot. Její součástí jsou dále čerpací jednotky, laminátové pískové rychlofiltry naplněné křemičitým pískem, systém rozvodů, ošetření UV zářením a temperování vody. Pro cirkulaci vody v bazénech je vybudován systém čerpadel, akumulačních, zásobních, dopouštěcích, pracích a ředících jímek, filtrů a odpadního systému.

Venkovní bazény obsahují sladkou vodu, vnitřní slanou. Slanost vody zajišťuje automatická jednotka. Nedaleko expozičního bazénu je instalován vodopád napojený na užitkovou vodu, který je ovládán samostatným čerpadlem. Vodopád je součástí scenérie, ale lachtani s ním nepřijdou do styku.

Skalnaté pobřeží

Scenérii celé expozice tvoří umělé i přírodní skály. Byly použity čediče ze severních Čech (z lomu nedaleko Kamenického Šenova), protože vzhledově podobné horniny se nacházejí také na pobřeží jižní Afriky. Jedná se o čedič s takzvanou sloupcovitou odlučností, který vzniká jen vzácně při tuhnutí magmatu. Vytvářejí se tak typické „varhany“. Ještě zajímavější jsou čedičové koule. Nejsou uměle opracované ani omleté vodou, přímo v této podobě se sporadicky nacházejí v některých lomech. Podle některých teorií mohly vzniknout při výbuchu podmořských sopek za rychlého tuhnutí pod vodou. Celkem je v expozici 1 500 tun (300 m3) přírodního kamene. Doplňují ho umělé skály vytvořené z probarveného betonu, který je nastříkán na kovové kostře a jeho konečná povrchová úprava je dílem výtvarníků.

Další zajímavosti

Součástí vyhlídky nad jeskyní je výběh jihoafrických šelem mangust liščích. Důvod je nasnadě – ploutvonožci patří rovněž do řádu šelem, byť vodních, a sdílejí s nimi četné společné znaky. Navíc mangusty liščí žijí v suchých oblastech na jihu Afriky, tedy v těsném sousedství míst, kde se rozmnožují lachtani jihoafričtí.

Naproti bazénu lachtanů je vybudována návštěvnická tribuna pro 260 sedících návštěvníků. Má vzhled k jihu obráceného svahu s lavicemi, kameny a výsadbou.
Pohled pod vodní hladinu nabídnou velké prosklené plochy, které se nacházejí v umělé jeskyni. Její interiér navozuje dojem, jako by byl vymletý příbojem, s pozůstatky kamenných pilířů a torzem lodi, které uvízlo v písku.

Pohled do vody, prosvícené shora sluncem, odhalí tajuplný svět mihotavých stínů a tušených kamenných „útesů“, mezi nimiž proplouvají lachtani. Hladký povrch dna bazénu je výtvarně řešen tak, že vytváří dokonalou iluzi písku tvarovaného mořskými vlnami. Návštěvníci se do jeskyně dostanou od hlavního nástupu do celé expozice a budou vlastně postupovat ze souše pod vodní hladinu.

Základní údaje:
Zahájení rekonstrukce: únor 2008
Dokončení rekonstrukce: květen 2009
Projektant: ateliér AND
Investor: hlavní město Praha
Zhotovitel: Konstruktiva Branko, a. s.
Řešení přírodních skal: ak. sochař. V. Špoula
Výtvarné řešení: ak. mal. Roman Hudziec, ak. mal. Kryštof Krejča
Náklady na rekonstrukci: 39 milionů Kč

Zpět na předchozí stránku