Hlavní stránka / Vše o zoo / Stavby a expozice / 2004 - Vznik interiéru pavilonu tučňáků

2004 - Vznik interiéru pavilonu tučňáků

Interiér pavilonu tučňáků je dílem sdružení výtvarníků KVADRA, jmenovitě ak. mal. Ivany Hanzlíkové a ak. mal. Pavla Šlégla. Celá vnitřní část expozice, tedy oba bazény a návštěvnický prostor, byly při rekonstrukci pavilonu pojaty nově jako přírodní prostředí, ovšem při zachování všech chovatelských požadavků. Interiér výběhu tučňáků se tvořil podle modelu, který předěláván celkem 5x, než odpovídal představám chovatelů. Jeho zrod trval cca 6 měsíců a ve finále byl ještě upravován podle požadavků ošetřovatelů přímo během stavby.

Velkým přínosem nového řešení je propojení obou dříve oddělených částí vnitřního výběhu průplavem a úzkou pochozí plochou nad bazénem

Jako první byla na železobetonovou desku osazena hnízda v podobě betonových odlitků. Hnízda musela být rozmístěna tak, aby si ptáci nekonkurovali (každý hnízdící pár si obhajuje vlastní teritorium) a ke každému musí vést vlastní cesta. Ani provozní hledisko se nesmí zanedbat: každé hnízdo musí být chovatel schopen čistit ze země a do všech se musí bez potíží dostat. Dalším požadavkem bylo vybudování vlastního odtoku vody z každého hnízda a vyspádování k hlavnímu odpadu. Celé hnízdiště je tedy takový malý činžák o 9 a 10 „bytech“ - celkem 19 jednotek v obou částech. Vývody odpadních trubek jsou svedeny ke gulám (odtokovým jímkám). Hnízda jsou zevnitř zcela hladká, aby se dala lépe čistit. Jejich vnitřní povrch byl opatřen stěrkou a pak vybroušen, vytmelen a přelakován.

Okolo hnízd byl dle modelu postupně budován masiv skály. Jeho kostra je tvořena deskami z tvrzeného polystyrenu. Ty byly předem přiřezávány do příslušných tvarů a lepeny na sebe. Po vystavění základního masivu byly desky dotvarovány pilou do konečné podoby. Tato část práce probíhala velmi pomalu, bylo nutno dodržet přesně model a dbát na to, aby se konečná stavba nesesula.

Poté byl masiv z polystyrenu postupně oházen probarvenou betonovou směsí a ručně tvarován. Vzhledem k tomu, že v budoucnu bude nutné omývat skálu v největší možné míře, byly pod betonem rozvedeny trubky s vodou. Trubky ústí na povrch skály celkem na 7 místech, odkud se rozlévají po skalách drobné vodoteče a omývají skálu. Jednotlivé vodoteče jsou rozděleny na nezávislé větve a dají se vypnout či regulovat dle potřeby.

Po dokončení skal byl beton znovu dobarvován a posléze napuštěn lakem.

Podlahy jsou skládány z řezaných kamenných desek ze sliveneckého mramoru, spáry mezi kameny jsou vyspádovány k odtokovým jímkám a přetřeny plastbetonovou stěrkou. Okraje bazénu tvoří tři vrstvy kamenných desek osazených na nerezových konzolách. Spodní vrstva desek těsně pod hladinou vody slouží jako přistávací plocha pro mláďata. Kameny jsou všechny napuštěny lakem, aby se do nich nedostávala voda. Poslední vrstva umělé skály skrývá rozvody trubek, které jsou za ní zabetonovány v podlaze a slouží k omývání ploch podlahy.

Stěny i stropy jsou vymalovány třemi vrstvami barvy odolné vůči vodě.

Starý nátěr (a někdy i celé vrstvy) bazénu byl obroušen. Nové nátěry mají více vrstev, přičemž poslední z nich byla nastříkána do podoby jakýchsi vlnek z písku a na dno byly dolepeny lastury, ulity a kameny.

V bazénu jsou umístěny tři kameny, nalepené na kamenné podpěrky obalené stěrkou. Pod kameny se chovatelé musejí dostat s tlakovou vodou, jíž se povrchy čistí.

Návštěvnická chodba má podlahu seskládanou opět ze sliveneckých kamenných desek, spáry jsou vyplněny betonem, ve kterém jsou zabudované lastury, kamínky, dřívka a otisky nohou tučňáků, takže navozuje atmosféru mořského pobřeží.

Podél oken dělících prostor návštěvníků od prostoru tučňáků jsou uložené kamenné parapety na sezení. Podhledy ukrývají topné desky, světla a reproduktory a veškeré rozvody. Stěny chodby jsou nastříkány torkretem (betonovo-pískovou omítkou) a probarvena do šedomodra. Stěna proti sklům je pomalována silikátovými barvami. Na jednom místě byl vytvořen štukový reliéf plavajících tučňáků, který vyjadřuje jednotlivé fáze plavání. Přes tuto malbu a štuky byly osazeny plexisklové desky, které navozují dojem, že tučňáci plavou ve vodě.

Na jednom konci návštěvnické chodby jsou nainstalována štuková torza velrybích žeber, která slouží jako měřítko ke srovnání velikosti některých druhů tučňáků. Na ploše žeber jsou vyřezány hlavy sedmi tučňáků v reálné výšce.

Přímo u východu z pavilonu je na stěně připevněn sádrový model lopatky a kostí přední končetiny velryby. Na lopatce jsou vyryti tučňáci Humboldtovi v typických postojích, které seznamují návštěvníky se základními projevy tohoto druhu.