2004 - Afrika zblízka

Pavilon malých živočichů byl postaven v roce 1956. Po téměř 50 letech své existence potřeboval celkovou rekonstrukci. A tak se přeměnil v pestrý zajímavý pavilon nazvaný Afrika zblízka.

Pavilon Afrika zblízka byl slavnostně otevřen v sobotu 21. února 2004 za účasti primátora hl. m. Prahy MUDr. Pavla Béma i dalších hostů (pana Jana Štrofa, ředitele finančního výboru ZHMP, Karla Lopraise, vícenásobného vítěze Rally Paříž-Dakar a Ondřeje Hejmy, zpěváka a publicisty).

Pavilon vznikl rekonstrukcí původního pavilonu malých živočichů. Nachází se v severovýchodní části areálu pražské zoo. Vlastní budova má půdorys do písmene „U“, stojí na kamenném základě a její nosná konstrukce je tvořena dřevěnými nosníky. Střecha je sedlová, s keramickou krytinou. Pavilon je vytápěn zemním plynem.

V pavilonu se uplatnila četná originální řešení expozic. Menší terária a insektária jsou obsluhována z chodby zezadu formou kontejnerů. Expozice talapoinů severních využívá přírodního podkladu, v němž přímo koření rostliny. Expozice podzemních živočichů jsou řešeny tak, aby měl návštěvník možnost pozorovat jejich činnost při hrabání chodeb. Součástí pavilonu je expozice nočních živočichů , osvětlená namodralým světlem během dne a bílým světlem v noci. Celkem najdou návštěvníci v Africe zblízka téměř 60 druhů živočichů ve více než 40 různých expozicích.

 

Hlavní osnova příběhu, o kterém celý pavilon vypovídá, je prostá: cestovatel putuje Afrikou a náhle narazí v poušti na rozvaliny jakéhosi města. Vypráví pak následující příběh.

Člověk, který celý svůj život zasvětil cestování po různých kontinentech a poznávání přírodního bohatství, se rozhodne prozkoumat nehostinné pouštní oblasti, aby tam našel odpovědi na své časté otázky, které mu nedávají spát. Rozhodne se pro cestu za poznáním Sahary, nejznámější pouště světa.

Ze skály proti zavátému obydlí se sesula hromada kamení. Napadané kameny vytvořily hned několik jeskyní, cosi se v nich hýbe (je to krajta královská).

Nachází vyschlou studni, usedá na rozvalenou kamennou obrubu a uvažuje, zda ztráta vody nebyla hlavní příčinou odchodu lidí… V tom v dálce cosi zahlédne (druhé setkání s medojedem). Prozkoumává další zákoutí pustého obydlí, odkrývá kameny, nahlíží do skulin a děr. Málem přehlédne na kameni „přilepeného“ gekona a za chvíli objevuje jiného v podzemní noře. A to ještě netuší, že za noční tmy objeví dalšího…

Blíží se k okraji pouště, v dálce zahlédne ostrůvek zeleně. Snad to není fata morgana? Poslední odpočinek ve stínu kamenů. Není sám, kdo vyhledává stín, aby se ukryl před nelítostným poledním sluncem. Za kamenem se krčí fenek.

Všechno má svůj konec nebo začátek. Poušť končí, začíná zelená krajina. V bambusovém houští našla domov felzuma, denní příbuzná gekonů. Žijí tu i talapoini. Opravdu je bohatší než poušť? To posuďte sami.

 

Samozřejmě do Afriky, druhého největšího světadílu na Zemi. Vzhledem ke své poloze (téměř souměrně na obě strany rovníku) má flóru i faunu uspořádané do charakteristických pásem. K typickým africkým biotopům patří pouště, savana a tropický les.

Africké pouště zabírají více než třetinu rozlohy kontinentu. Většinou se každému vybaví Sahara s nekonečným pískem. Ve skutečnosti jsou písčité pouště v menšině a dokonce i Sahara je z větší části tvořená kamenitou pouští. Zajímavé je, že Sahara vznikla mimo jiné v důsledku lidské činnosti – krácením lesů a nadměrnou pastvou. Zvláště kozy fungují jako tzv. desertifikační činitel, protože škubou trávu i s kořínky a okusují růstové vrcholy rostlin. K dalším velkým africkým pouštím patří Namib a Kalahari.

Život v poušti je náročný a rostliny i živočichové se k němu museli nějak přizpůsobit. Základním předpokladem přežití je schopnost hospodařit s vodou (omezovat její odpařování z těla, u rostlin hluboké kořeny, přečkávaní nejhoršího období ve stavu strnulosti apod.). V pavilonu najdete názorné ukázky adaptace na pouští život. Podzemní živočichové se ukrývají před vedrem a suchem do nor (ze savců pískomilné, fenek, veverka kapská, z plazů mabuja, hroznýšek, z bezobratlých sklípkani, krabovec.)

Savana je rozlehlé travnaté území, které je téměř synonymem pro Afriku. Je to natolik úživné prostředí, že zde mohou bez problémů žit početná stáda velkých býložravců, od slonů po antilopy, ale protože tu poměrně málo prší, vede každé rozorání savany posléze ke vzniku pouště. Africké savany jsou do větší či menší míry porostlé stromy a keři, které představují další možnost obživy pro jejich obyvatele.

Různé druhy býložravců jsou přizpůsobené k okusu či spásání potravy tak, aby se mohla savana stále obnovovat. Například zebry ukusují trávu ve větší výšce než některé antilopy, různé druhy antilop jsou „vybíravé“ a spásají jen některé durhy rostli apod. Nesmírně důležitou součásti složitého ekosystému savany jsou pro člověka mnohdy neviditelní drobní býložravci, především brouci a další hmyz. Zpracovávají to, co zbude po velkých býložravcích, a mění zbytky v úrodný humus. Tak by například bez armády vrubounovitých brouků, kteří využívají zvláště sloní trus, bylo brzy ze savany jen velké hnojiště.

Lesy v Africe najdeme hned v několika podobách, od suchých opadavých lesů po bujné tropické deštné lesy. Oproti pouštím a savanám jsou co do rozlohy tak říkajíc v menšině, ale přesto plní v rámci kontinentu nezastupitelnou roli. Zvláště tropické lesy jsou druhově pravou pokladnicí a ve všech jejich patrech najde úkryt a obživu nesmírné množství živočichů. V korunách stromů se šťávami plodů i mízou živí největší brouci na světě, zlatohlávci goliášové. Žijí tu primáti, ptáci a samozřejmě spousta plazů (např. vejcožrout) nebo bezobratlých. O něco níže se setkáme se sklípkany a v přízemním patře si mezi kořeny hledají úkryt mnohonožky či švábi.

 

Pavilon, který vznikl rekonstrukcí původního pavilonu malých živočichů, nabízí ojedinělou expozici malých a středních živočichů z celé Afriky. Ve 40 různých expozicích tu najdete téměř 60 druhů. Můžete nahlédnout do tajů života pod zemí, obdivovat obratnost nočních tvorů a ledovat přizpůsobení savců, plazů i hmyzu k tvrdým životním podmínkám v pouštích.