Mnohonožky

Zoologická zahrada v Praze má mnoho skrytých zvířecích obyvatel. O některých z nich jsme psali už v minulých číslech našeho časopisu, a tak jste se například dověděli, že na území zoo žije neuvěřitelných 130 druhů motýlů z jediné čeledě můrovitých. Na této dvoustraně se seznámíte se skrytými obyveteli zoo, s mnohonožkami.

Mnohonožky se představují

Mnohonožky (Diplopoda) tvoří jednu z tříd členovců, živočichů s výrazně článkovaným tělem. Většinou si pod pojmem mnohonožka přestavíte jakousi klobásku na nožičkách, s tvrdým povrchem. Neplatí to však beze zbytku. U většiny druhů je každý článek  krytý shora tvrdým chitinovým „krunýřem“ a na spodní straně nese obvykle dva páry malých článkovaných nohou. Chlupule však mají tělo měkké, s chomáčky chloupků, zatímco plochule mají destičky na článcích oddělené mezerami a jsou skutečně placaté. Všechny mnohonožky se živí zbytky rostlin a jsou důležitou součástí půdních organismů, které se starají o tvorbu humusu. Typický je pro ně pomalý pohyb a chemická obrana před nepřáteli. Jedovaté či jen odporně páchnoucí látky vylučují na povrch těla, případně je vystřikují do okolí. Svinule, jak napovídá jejich název, se v případě ohrožení stočí do pevné kuličky se sklovitě hladkým povrchem, takže je predátor jen těžko uchopí.

Společenstvo mnohonožek v zoo

V areálu pražské zoo bylo zjištěno 25 druhů mnohonožek, což představuje celou polovinu druhů žijících v Praze a o něco víc než třetinu všech druhů známých v současnosti z území České republiky. Tak hostí Zoologická zahrada v Praze, co do druhové diverzity, nejbohatší společenstvo mnohonožek (tzv. diplopocenózu)  ze všech lokalit, které znám. Například v Botanické zahradě UK Na Slupi žije 17 druhů, v údolí suťového lesa Klučná u Roztok na Křivoklátsku bylo zjištěno 20 druhů. Při tom biotop s výskytem více než 10 druhů mnohonožek lze označit jako bohatý. Pražské lokality se nicméně výrazně liší od přírodních stanovišť převahou synantropních (na člověka vázaných) a zavlečených druhů. Naopak druhy z přírodních lokalit tu bývají zpravidla zastoupeny slabě, nebo mohou zcela  scházet.

Na území pražské zoo převládá mnohonožka modropásá (Cylindroiulus caeruleocinctus). Je to hnědočerný lesklý živočich, jehož válcovité, asi 2 cm dlouhé tělo, je bez zúžení zaobleno vpředu čelem a vzadu análními šupinami. Jako zástupce naší fauny byla poprvé nalezena až v roce 1954, a to v Srbsku u Berouna. Je to západoevropský druh, který nepatří mezi původní obyvatele Trojské kotliny. Během posledních 40 let dokázal úspěšně kolonizovat území Prahy, čemuž napomohla i postupná změna přírodních stanovišť na polopřirozená a umělá. Mnohonožka modropásá má schopnost žít v těsné blízkosti člověka a k jejímu šíření přispělo s velkou pravděpodobností i zmírnění extrémních mrazů v posledních desetiletích.

Jižní část areálu

Je to oblast bývalé říční nivy, která přiléhá k Vltavě a je stinnější a vlhčí než ostatní území. Zahrnuje i několik větších vodních ploch, z nichž je bývalý mlýnský náhon obklopen zbytky původních lužních porostů.

Západní část území přistupuje blíže k řece a má přírodnější charakter.  V porostech převládá topol černý a rostou tu vrby, olše lepkavá, jasan ztepilý, jilm vaz, topol bílý, javor klen, bez černý a další. Mnohonožky zde nalezneme pod kůrou ležících topolů, pod kusy dřev a kůry a ve dřevním trouchu, kde se živí dřevokaznými houbami. Některé druhy se zdržují v opadu topolů i jiných stromů. V trouchnivějící dřevní hmotě nalezneme zavrtané středně velké mnohonožky rodu Cylindroiulus – C. parisiorum, C. punctatus, C. latestriatus. Velmi drobné druhy vykazují značný vertikální pohyb a zalézají pod kůru i několik metrů nad zemí, takže je najdeme i ve vlhkých rozsochách stromů. Patří k nim druhy Nemasoma varicorne, Choneiulus palmatus, Nopoiulus venustus, Proteroiulus fuscus. Řeka s plovoucím dřevem a drny je přirozenou cestou šíření mnohonožek. Nejpravděpodobněji se sem právě takto dostaly některé druhy, například Brachyiulus bagnalli nebo Melogona broelemanni. Oba druhy mají centrum rozšíření v jižní Evropě, tedy ve středomořské geografické zóně. Také druhy rodu Cylindoiulus se šíří spíše prostřednictvím člověka: s kořenovými baly, půdou v květináčích, zeminou převezenou při zemních pracích, s transporty apod.  Kromě již uvedených druhů tu žijí i další mnohonožky: Craspedosoma germanicum, Julus scandinavius, Ophyiulus pilosus, Cylindroiulus truncorum, unciger foetidus.

Východní polovina dolní části areálu zoo má umělý, synantropní ráz. I zde převažují topoly, jsou však doplněny mnoha okrasnými dřevinami. Zajímavá se ukázala být lokalita dětské kontaktní zoo, kde jsou před voliérou andulek volně rozložené akátové špalky. Pod nimi a v okolním rostlinném detritu žijí druhy Nepoiulus venustus, Blaniulus guttulatus, Unciger foetidus, mnohonožka modropásá, Cylindroiulus britannicus, Brachydesmus superus, Polydesmus germanicus.

Dalším zajímavým územím je zelinářská zahrada. Ve sklenících, kde se pěstují například výhonky bambusu nebo zelenina, je hojná plochule skleníková (Oxidus gracilis). Mezi složenými fošnami se v dřevním trouchu vyskytuje i mnohonožka tečkovaná (Cylindroiulus punctatus).

Střední část areálu

Tato oblast se výrazně liší od obou dalších a ve své západní části se nejvíce blíží přírodním podmínkám. Xerotermní skalní step hostí bylinné formace s bělozářkou liliovitou, kostřavou sivou, čistcem přímým, mařinkou sivou a dalšími stepními bylinami. Zčásti je však step překryta dřevinami, v nichž převládá trnovník bílý s podrostem rozrazilu břečťanolistého, kuklíku městského a jinýchruderálních bylin. V této lokalitě se nalézají dva stepní druhy z otevřenějších poloh, pro něž jsou typické výstražné pruhy na hřbetě: mnohonožka dvoupásá (Ommatoiulus sabulosus) a mnohonožka jednopásá (Megaphyllum unilineatum). Pod kůrou na akátových pařezech najdeme opět druhy Choneiulus palmatus a Proteroiulus fucus. Při úpatí skal pak převládá invazní mnohonožka modropásá. Zatím neosídluje příkré svahy, ale je pravděpodobné, že z ostatních ploch vytlačila původní stepní druhy mnohonožek.

Severní část areálu

Je charakterizována travnatými a lesními biotopy. Expozice mají většinou podobu rozlehlých výběhů s kopytníky a šelmami.

V západní části, u Afrického domu vznikl pětihektarový travnatý výběh a skalky zasazené mezi bloky opuky. Zde se jako pionýrský druh uplatnila plochule Polydesmus inconstans. Převažují tu i další synantropní druhy: Ophyiulus pilosus, Proteroiulus fuscus, Cylindroiulus britannicus, Nopoiulus venustus, a mnohonožka modropásá. První dva druhy osídlují i přirozená stanoviště a patří tedy mezi druhy s širokou ekologickou valencí.

Ve východní části se nalézá zásobní zahrada, v níž se pěstují na záhonech dřeviny a květiny pro venkovní výsadby a ve skleníku rostliny do interiérů. Přestu tu nikde nenalezneme plochuli skleníkovou (Oxidus gracilis), která převládá ve sklenících v dolní části areálu vzdálených asi sto metrů. Je zřejmé, že bez lidské pomoci tuto bariérovou vzdálenost nepřekoná. V zásobní zahradě žije plochule křehká (Polydesmus complanatus) a hrbule Melogona broelemanni a na rozdíl od dolní zelinářské zahrady tu převažuje ve venkovním areálu mnohonožka Cylindroiulus ltestriatus. Vyvětlení odlišnosti fauny mnohonožek v obou zahradách spočívá ve skutečnosti, že mezi zahradami neexistuje vazba a rostlinný materiál se mezi nimi nepřenáší.

Výjimečnost území pražské zoo

Areál zoologické zahrady poskytuje mnohonožkám výjimečně příznivé podmínky. Množství dřeva ležícího na zemi (z pochopitelných důvodů nebylo zkontrolováno dřevo ve výbězích) představuje pro tyto členovce velké lákadlo. Najdou tu i odlišná přírodní stanoviště: lužní les s mokřadem, skalní step, zelinářská a zásobní zahrada. Nebylo tu sice nalezeno několik druhů z přirozených biotopů, přesto však představuje areál zoologické zahrady druhové nesmírně bohaté stanoviště, jakousi neviditelnou zoologickou zahradu zavlečených druhů mnohonožek. V případě plochule západní (Polydesmus germanicus) se jedná o jedinou známou populaci na území České republiky. Je to původně středomořský druh, známý také z Německa a Švýcarska. U dvou druhů je v zoo jediné naleziště na pravém břehu Vltavy – mnohonožka tečkovaná se vyskytuje ještě na Petřínských skalách na Malé straně a Cylindroiulus truncorum je známá také z Botanické zahrady UK v Praze 2.

Nezvykle vysoká druhová pestrost mnohonožek na území zoo vynikne i při srovnání s nedalekou Pražskou botanickou zahradou v Podhoří: tam bylo zjištěno „pouze“ 13 druhů. Důvodem je zřejmě místy příliš suché prostředí a drcená borka rozprostřená na záhonek, která je pro mnohonožky nehostinná. Na rozdíl od zoo tu byla zjištěna svinule Glomeris hexasticha pocházející z okolní přírody a jihoamerický exot Amphitomeus attemsi ve skleníku. Zbývajících 11 druhů se vyskytuje i na území zoo a také tady převažuje mnohonožka modropásá.

Pavel Kocourek

Zpět na předchozí stránku

Další články v sekci ... Příroda v zoo

• Příroda v zoo
  Zoologická zahrada se nachází na přírodovědně cenném území, které je zajímavé po stránce geologické, botanické i zoologické. Rozmanitost terénního utváření umožňuje chovat zvířata v prostředí téměř přirozeném. Původní ekosystémy jsou dnes sice na mnoha místech silně pozměněné starší novodobou lidskou činností, na mnoha lokalitách nicméně dodnes přetrvává velmi cenná druhová rozmanitost a lze se zde často setkat s vzácnými a ohroženými druhy. O přírodní bohatství je samozřejmě třeba náležitě pečovat a to platí i pro území pražské zoo. Proto bylo v rámci programu ÚSES (územní systém ekologické stability) rozděleno na tři zóny – přírodní, smíšenou a expozičně-provozní. Každá z nich vyžaduje odlišný způsob managementu tak, aby v nich zůstala zachována (nebo se vrátila) typická společenstva.
• Geologické zajímavosti
  Historie Země zajímá lidi odedávna. Mnohé zůstává zahaleno tajemstvím, ale stále dokonalejší techniky umožňují jeho roušku poodhalit. Obecně lze říci, že jedním z nejlepších vodítek k poznání, jak se vlastně naše planeta vyvíjela, jsou horniny. Jsou uloženy ve vrstvách a zjednodušeně můžeme nejspodnější vrstvy považovat za nejstarší (do věci se ovšem často vloží zemětřesení, sopečná činnost, pohyb kontinentů a další jevy, které s vrstvami dokážou pěkně zamíchat, ale ty teď neberme v úvahu).
• Tesaříci
  V pražské zoologické zahradě (a věřím tomu, že je tomu tak i v jiných zoologických zahradách) byli, jsou a doufám, že i budou, zaměstnanci zabývající se ve svém volném čase studiem a sběrem hmyzu. Většina těchto lidí se ve své profesi zabývá exotickými zvířaty a teprve ve svém volném čase vymění „obry“ za hmyzí mikrosvět.