Jak získat zvíře pro zoo?
Získávání zvířat pro zoo je někdy celkem snadné, jindy to znamená veliké obtíže. Základem je naše chovatelská koncepce, která sama o sobě nevzniká snadno. Je třeba sladit touhy a zájmy lidí ze zoo s možnostmi finančními a prostorovými. Jakmile se dohodneme na určitém zvířeti, začneme ho shánět, mnohdy ve značném předstihu před dohotovením expozice. Většina chovatelských institucí vydává takzvanou nabídkovou a poptávkovou listinu. Tyto seznamy (přičemž se soustřeďujeme hlavně na Evropu) si zoo, soukromí chovatelé i obchodní firmy vzájemně vyměňují, takže máme celkem přesný přehled, co je kde k mání. Tím ovšem věci zdaleka nekončí.
U jednotlivých druhů je třeba hlídat zařazení do seznamů CITES, protože se zvířaty, která jsou touto úmluvou chráněná, nelze jen tak manipulovat. Je třeba si ověřit jejich původ (aby nebyla pašovaná) a pak na ministerstvu životního prostředí zažádat o dovozní (nebo naopak vývozní) povolení, takzvaný permit. Podobný permit musí mít zvíře od obou zúčastněných stran. nelze tedy dovézt zvíře, na které bychom třeba měli povolení k dovozu, ale příslušný stát by neudělil povolení k vývozu.
V případě druhů, u kterých je jasné, že je nelze získat jinak než z přírody nebo z rezervací či chovných stanic (například u želvy sloní, varana komodského ap.), musí často souhlasit s udělením vývozního povolení vláda dané země. Jestliže vláda vydá naprostý zákaz vývozu želv sloních, pak s tím nikdo nic neudělá.
U zvířat, která lze získat od jiných zoo či ostatních chovatelů, vstupuje do hry kromě zmíněných pravidel CITES také hledisko čistě chovatelské. Týká se to zvláště větších a pomalu se rozmnožujících druhů, u kterých vzniká značné nebezpečí příbuzenského křížení. Pokud je chov takových druhů řízen koordinátorem, pak je to právě on, kdo doporučuje a rozhoduje o přesunech zvířat a vytváření vhodných chovných skupin.
V neposlední řadě promlouvají do transportů zvířat i veterináři. Každé zvíře musí mít veterinární osvědčení a po příchodu ještě prochází různě dlouhým obdobím karantény. Po výskytu slintavky a kulhavky ve Velké Británii byla například nemožné po nějakou dobu odtud vyvážet nebo naopak dovážet kopytníky. Podobné omezení dnes platí pro ptáky dovážené z Asie, a to vzhledem k ptačí chřipce.
Ještě jedno hledisko je třeba brát v úvahu, když se pro nějaké konkrétní zvíře rozhodneme: jak ho do zoo dostat. Transport zvířete není nic jednoduchého ani levného a přivézt velkého varana z jihovýchodní Asie nebo odvézt koně na Tchaj-wan může znamenat obrovský problém.
