Psoun prériový
Začátkem šedesátých let byl křečík džungarský vzácným chovancem zoologických zahrad, o němž se toho moc nevědělo. Dnes je jedním z nejběžnějších domácích mazlíčků. Podobná situace možná nastane i s dalším hlodavcem – psounem prériovým.
Psouni dostali jméno podle štěkavých varovných signálů, jinak nemají se psy zhola nic společného. Jsou to severoameričtí hlodavci žijící v ohromných koloniích. Vyhrabávají si celé labyrinty podzemních chodeb, které obývají jednotlivé klany psounů po mnoho generací. V největších psouních „městech“ žijí tisíce obyvatel.
Jsou to ostražitá zvířata, která se nikdy nevzdalují příliš daleko od svých nor. Vchod do nory je obklopen vysokým kruhovým valem, na kterém někteří členové kolonie průběžně hlídkují, neblíží-li se nebezpečí.
Hlavní potravou psounů jsou semena a listy prérijních rostlin. Z nich dovedou pokrýt i celou svojí potřebu vody. Čas od času si zpestří jídelníček sarančí, žížalou nebo cvrčkem.
Psouni prérioví žijí v rodinných klanech složených z jednoho až dvou dospělých samců, většího množství samic a jejich potomstva. Samice je březí 30 dní a rodí dvě až osm slepých a holých mláďat. Samičky dospívají v jednom roce a obvykle zůstávají ve skupině, samci někdy dospějí až ve dvou letech a jsou ze skupiny vyhnáni.
Zdravotní problémy psounů
Obezita – Denní porce pro psouna je seno dle libosti, asi šálek zrní a několik kousků zeleniny: nutný je dostatek pohybu.
Průjem – Obvykle následek nahnilé nebo jinak závadné zeleniny, odstraní se dietou bez čerstvého krmení, k pití heřmánkový čaj o pokojové teplotě.
Vypadávání srsti – Na podzim a na jaře je línání normální, jinak může být způsobeno příliš teplým a suchým vzduchem (od radiátoru), nedostatečnou hygienou nebo onemocněním.
Nechutenství, hubnutí – Častým problémem jsou přerostlé zuby, to musí napravit zvěrolékař: jiné příčiny hubnutí rovněž posoudí zvěrolékař.
Slzení – Obvykle prašná podestýlka.
Jak na psouna
Především je třeba upozornit, že při chovu zvířat by člověk neměl podléhat okamžitým nápadům a módě. Zvažte dobře, jestli by byl psoun vhodný právě pro vás. Psoun prériový se v zajetí dožívá až osmi let. Váží asi kilogram. K bydlení potřebuje kvalitní prostornou klec, ale denně by se měl minimálně na hodinu proběhnout po bytě. Jako všichni hlodavci zkouší ohlodávat vše, co najde, proto nesmí v bytě zůstat bez dozoru. Veškeré elektrické, telefonní a jiné kabely musí být umístěny za nábytkem nebo vedené po stěnách mimo dosah posuna. Posun je společensky žijící zvíře, pokud chováte jen jednoho, adoptuje vás jako svůj náhradní klan. Rozlišuje své blízké, má oblíbené a neoblíbené jedince. Svoji nelibost dává najevo citelným kousáním. Útočnějším se stává během období rozmnožování, tedy zhruba od listopadu do března. Psoun není zvíře vhodné pro mladé děti. Ještě stále u nás není dostatek chovatelů, kteří by nabízeli mláďata do obchodů, proto se k nám psouni dovážejí ze Severní Ameriky nebo od zahraničních velkochovatelů. Proto je jejich cena dosti vysoká.
Věříme, že i po předchozích varovných řádcích se najde dost lidí, kteří by si chtěli psouna pořídit. Těm jsou určeny následující rady. Klec pro psouna musí být odolná proti jeho zubům a měla by mít půdorys 1x1,5 m. Jako podestýlka se osvědčily kvalitní bezprašné hobliny nebo kukuřičná drť. Psoun nutně potřebuje kus dřeva na hlodání. Jako potrava se osvědčily granule pro morčata a králíky, k tomu dostatek sena nebo trávy, zelenina, ovoce, zcela výjimečně pro zpestření kousek tvrdého tvarohu. Uvědomte si, že psouni opravu nežijí na čokoládových plantážích ani na polích slaných čipsů! Sladkosti a slané pochoutky jim chutnají, ale škodí. Psouni mají přirozený sklon k tloustnutí – o to kratší dobu pak žijí. Co se týče kousavosti, dá se mírnit kastrací, ale úplně ji odstranit nelze, je zcela přirozeným životním projevem tohoto sociálně žijícího tvora. Pokud byste se rozhodli pořídit si skupinu psounů na zahradu, přijměte varování: psouni se tiše a nenápadně množí, rozšiřují si své chodby, a to především směrem na sousední pozemky! Bezpečný a vyhovující venkovní výběh musí mít betonové ohrazení a dno buď betonové s několika odtokovými otvory, nebo pokryté dostatečně hustou železnou mříží (betonářská armatura). Na dno ovšem musíme navršit alespoň metr hlubokou vrstvu písku či zeminy. Zkrátka při budování psouního výběhu budete u sousedů budit podezření, že hloubíte základy rodinného domku.
Zdeněk Roller
