Křeček řečený zlatý
Promiňte trochu nadnesený nadpis, ale křeček zlatý (Mesocricetus auratus) je a ještě zřejmě dlouho bude skutečným králem mezi domácími mazlíčky, a proto si královské přízvisko opravu zaslouží.
Dvojí objevení
O životě tohoto druhu v přírodě existují jen velmi sporé znalosti. Za zmínku však stojí skutečnost, e pro vědu byl vlastně objeven dvakrát. Původně jej popsal roku1939 zoolog Waterhouse, ale jeho nález upadl v zapomenutí a ulovený exemplář ležel v Britském muzeu téměř sto let bez povšimnutí. Teprve v roce 1930 chybil profesor Aharoni poblíž Aleppa na Blízkém východě 8 mláďat křečka, který byl později ztotožněn s nálezem Waterhousovým.
Jsou zlatí křečkové opravdu „zlatí“?
Chycená zvířata byla na hřbetě zlatohnědá, tato barva tvořila i pruh na hrudi. Břicho bylo světlé s nádechem do šeda, na krku měla zvířata podélné tmavé pruhy. Toto „divoké“ zbarvení bylo později označeno jako aguti nebo golden. Z osmi chycených zvířat se čtyřem povedlo utéci, jedna samice byla zabita samcem a zbývající tři – samce a dvě samice – se začali úspěšně množit. Zdá se to neuvěřitelné, ale všechny ty miliony laboratorních zvířat i domácích mazlíčků jsou potomky oněch tří jedinců. Úzká příbuzenská plemenitba vedla zřejmě k tomu, že brzy vznikla celá řada mutací. Jako první to byla v roce 1947 „panda“ s velkými bílými skvrnami a vzápětí po ní následovala celá řada dalších. Mimo jiné se objevili i křečci s holou kůží (hairless) nebo naopak dlouhosrstí (long-hair). Pojmenování jednotlivých forem křečka zlatého je dosti složité a panuje v něm značný chaos – koneckonců i druh sám je u nás známý ještě pod názvy křeček syrský, čínský a dokonce i kanadský. Dlouhosrstí křečci bývají běžně označováni jako angorští. Některé formy byly popsány pod několika různými názvy, jiné naopak pod jedním označením skrývají několik mutací různého genetického založení. Je proto dobré si zapamatovat, že všichni středně velcí křečci u nás patří k jedinému druhu křeček zlatý, ať mu chovatelé říkají, jak chtějí.
Ubytování
Křečky zlaté chováme v plastových nebo skleněných nádržích o rozměrech nejméně 30x40 cm. Nádrže musí být dokonale uzavíratelné, protože zlatí křečci jsou mistry útěků. Jako podestýlka jsou nejlepší hobliny nebo piliny. Uvnitř by měla být také budka ze dřeva o rozměrech asi 15x15x15 cm, kterou si křečci vystýlají nejraději senem, slámou, buničinou či krejčovskou vatou. Hnízdo si prakticky neznečistí, takže se nemusí vyměňovat při každém úklidu. Zařízení by měly doplňovat různé prolézačky a „cvičební nářadí“, protože křečci jsou zvídaví a potřebují poměrně dost pohybu, jinak tloustnou. Naučí se obvykle běhat i v často doporučovaném kolečku, ale v tom si mohou způsobit i ošklivá zranění. Proto jsou pro ně lepší různé větve, kameny a žebříčky, na kterých se dostatečně vydovádí.
Křečci si rádi „nakřečkují“
Křečci zlatí jsou zvířata převážně býložravá, ale jejich jídelníček musí obsahovat i živočišnou složku. Krmíme je především čerstvým ovocem, zeleninou, zeleným krmivem a zrním. Na jedno zvíře počítáme asi 15 g zrní na den, ostatní potravu dáváme podle chuti. Jednou až dvakrát týdně obohacujeme potravu křečků o vařené nebo syrové maso, vajíčka, měkké kosti, hmyz, tvaroh nebo kvasnice. K obrušování zubů by měli mít neustále k dispozici větvičky nejedovatých dřevin nebo tvrdý chléb či bílé pečivo, kterým lze nahradit část zrní. Potravu doplňujeme minerálními a vitaminovými přípravky pro hlodavce, které se dávkují dle návodu výrobce. Vodu podáváme denně čerstvou v automatických napáječkách s kovovým náustkem, ale pokud mají křečci dostatek šťavnaté potravy, nemusíme napájet vůbec. Spotřebu krmiva je třeba pravidelně kontrolovat, protože křečci si rádi přenášejí přebytky krmení v lícních torbách do zásobáren, kde by se mohlo zkazit.
Rozmnožování
V zajetí se křeček zlatý množí v průběhu celého roku. Březost trvá 15-17 dní. Počet mláďat závisí na stáří samice a také na plemeni. Pohybuje se od 4 do 12, ale někdy dokonce i do 20 mláďat. Samice mívá 7 až 8 vrhů do roka. Mláďata se rodí holá, slepá, bezzubá, s uzavřenými zvukovody, o hmotnosti okolo 2 g. Pevnou potravu ochutnávají již ve věku 5 až 8 dní, ve 14 dnech se jim otevírají oči a mezi 21. a 26. dnem jsou již samicí odstavovány. Samice mohou zabřeznout již 28. den svého života, proto musíme mláďata včas rozdělit podle pohlaví. K chovu je používáme až ve věku 3–6 měsíců, kdy jsou již dostatečně tělesně vyspělá. Sterilita nastupuje u samic mezi 11. a 19. měsícem, u samců o něco později. Dožívají se 2 až 4 let, ale nejsou vzácné ani případy, kdy se senilita objevuje již po roce života. Dospělá zvířata chováme odděleně a do párů je spojujeme opatrně, protože samice bývají často agresivní. Estrální cyklus je čtyřdenní, během připouštění se poslu zvířata až padesátkrát páří. Největší množství spermatu produkují samci 10. a 15. Kopulací, takže není správné oddělovat je hned po prvním pozorovaném páření. Od březí samice však samce vždy oddělíme a připouštíme je znovu až po odstavení mláďat.
Křeček zlatý se v lidské péči snadno ochočí, zvláště získáme-li ho jako mládě. Pro nenáročný způsob ošetřování je vhodný i pro malé děti ve věku 6 až 7 let, dohlédnou-li na jeho chov rodiče.
Text: Vladimír Motyčka
