Africký deník VI: Výkonná administrativa

Cestu po střední Africe máme rozpočítanou na hodiny.

Když se při policejní kontrole v neděli v sedm hodin ráno ukáže, že řidič auta, které vás má převézt přes kamerunsko-konžskou hranici a po několika dnech zase zpět, postrádá osobní doklady, je to důvod ke znepokojení.

Ano, Jacques, na kterého bylo vždycky absolutní spolehnutí, ztratil svou identity card.

„Určitě musí být někde v autě,“ prohlásil se stopou nervozity v hlase.

Nebyla.

„Musíme se vrátit do Yokadoumy,“ řekl, když ani hledání pod koberečky na podlaze nepřineslo výsledek. „Jsme přece v Kamerunu!“

Zaskočil mě tím natolik, že jsem jen pokrčil rameny. Návrat do blízkého městečka Yokadouma na první pohled nedával smysl, protože své doklady musel Jacques ztratit už mnohem dřív, nejspíš když si je předevčírem nechával kopírovat. A konstatování, že jsme v Kamerunu, bylo v naprostém rozporu s naším záměrem v Kamerunu nebýt.

V Yokadoumě Jacques zaparkoval u benzínky a krátce telefonoval. Pak si najal mototaxík a odjel. Jak se posléze ukázalo, za jakýmsi policejním velitelem do jeho domu. V neděli poránu!

Vrátil se po dvaceti minutách a s úsměvem mával úředně ověřenou kopií své identifikační karty: „Jsme v Kamerunu!“

Miroslav Bobek
Socambo, neděle 6. března 2011