Mimozemšťánek

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  11. 10. 2014


Je neuvěřitelné krásné a ošklivé zároveň. Dlouhatánský čenich, velké oči, uši jako plácačky, tělo jako miniaturní gumový brontosaurus, dlouhatánské drápy, skvraskalá kůže. Malý Jar Jar Binks. Nebo Alf. Anebo snad E.T. Mládě hrabáče kapského.

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Jeho narození nám ve čtvrtek v 17.35 oznámili návštěvníci. O necelé půl druhé hodiny později se nemotorně batolilo po vytopené expozici a jeho matka Kvída šmejdila kolem. Přišla ke mně, svým dlouhým čumákem mě očichala a pokračovala ve své obchůzce. Potom se vrátila k mláděti a něžně do něj strčila.

Hrabáče kapské, výjimečné a starobylé savce žijící ve velké části Afriky, chováme v Zoo Praha už pětatřicet let. Za tu dobu se zde podařilo odchovat jen tři mláďata, z nich poslední před deseti lety. Odchov hrabáčů v lidské péči je velmi obtížný a zvládá ho jen pár zoologických zahrad. A narození mláděte znamená teprve začátek na dlouhé cestě. Statisticky má jen padesátiprocentní šanci, že přežije…

Kvída porodila své první mládě před rokem. Tehdy o ně nejevila zájem; snad proto, že nebylo životaschopné. Kolegové – zejména chovatelka Jindra Kotrbáčková – se je snažili zachránit, ale neúspěšně. Když jsem tedy ve čtvrtek večer viděl Kvídu, jak se k mláděti má, naplnilo mě to optimismem.

Ani ve čtvrtek večer a ani v sobotu ráno, kdy píši tento text, však nebylo a stále ještě není vyhráno. Kvída sice jeví o své mládě zájem, dokonce se projevuje jako skvělá matka, ale nejprve jsme s napětím čekali, zda od ní začne pít. To se stalo v pátek ráno a v poledne sálo mládě už počtvrté. Jenže od pátečního odpoledne občas na celé hodiny pít přestává a pak neuvěřitelně rychle ztrácí na váze. Aby zvýšili jeho šance, přikládají ho Jindra či jiní chovatelé, kteří se střídají v nepřetržitých službách, Kvídě ke strukům, anebo dokrmují uměle.

Teď, v sobotu ráno, váží mládě 1243 gramů, o třicet méně než včera stejnou dobou, a opět nechce pít. V pondělí, kdy bude tato moje zpráva otištěna v novinách, to může být dobré, nejisté – anebo velmi špatné. Přejeme si samozřejmě to první a všichni zúčastnění pro to dělají, co mohou.

Mládě hrabáče kapského, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Miroslav Bobek
Psáno pro pondělní vydání Deníků VLP

Kvídino mládě bohužel uhynulo v pondělí 13. října. Je to smutné, ale víme, že jsme udělali, co bylo v lidských silách. Kvída se tentokrát projevovala mnohem lépe než po porodu svého prvního mláděte, a také my jsme o mnoho zkušeností bohatší. Věřme, že příště bude odchov hrabáče již úspěšný.


Vyfotografovat hroznýška tatarského byla výzva: okamžitě mizel v písku. Foto Miroslav Bobek

Bájný olgoj chorchoj má připomínat střevo naplněné krví. Píše se o něm také jako o písečném červu. Obojí je ostatně obsaženo v jeho mongolském jménu: „olgoj“ znamená tlusté střevo a „chorchoj“ červa. Těmto...

Ovíječ skvrnitý. Foto Miroslav Bobek

Prý to celé vzniklo tak, že když Holanďané začali na Jávě s pěstováním kávovníku a vcelku pochopitelně nepřáli polnímu pychu, pražili si místní obyvatelé kávová zrnka, která prošla trávicím traktem ovíječů skvrnitých....




Přihlášení k newsletteru