Úhoři, psychoanalýza a celý balík záhad

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  02. 09. 2017


Roku 1876 strávil dvacetiletý Sigmund Freud několik týdnů v Terstu. Během nich provedl pitvy asi čtyř set úhořů ve snaze najít jejich varlata. Neuspěl. To mu údajně přivodilo tak hlubokou frustraci, že podle zlých jazyků začal varlata vidět úplně všude, což ho nakonec mělo dovést až k pohovce a psychoanalýze.

No nevím... Jisté je, že tato Freudova neúspěšná práce byla součástí snažení mnoha skvělých badatelů o odhalení největšího úhořího mystéria. Základní otázka zněla: Kde se úhoři vůbec berou?

Starým představám o jejich líhnutí z bahna v době Freudových pobytů v Terstu už dávno nikdo nevěřil, rozumnější odpověď však stále nebyla k dispozici. Až o řadu let později začali Italové Giovanni Battista Grassi a Salvatore Calandruccio prověřovat podezření, že zvláštní průhledná rybka, která byla popsána z Messinské úžiny pod jménem Leptocephalus brevirostris, by ve skutečnosti mohla být vývojovým stadiem jiné ryby. Spočítali počet jejich tělních segmentů – a ten odpovídal počtu obratlů úhoře říčního! Horké stopy se již nepustili a posléze sledovali i přeměnu těchto leptocephalů v úhoře říční.

Až do 20. let 20. století pak trvalo další pátrání, jehož cílem bylo zjistit, kde se úhoři rozmnožují. Díky dlouhé a nákladné práci v něm uspěl Dán Johannes Schmidt, který se plavil moři a přeměřoval larvy úhořů. Ty úplně nejmenší vylovil v Sargasovém moři vzdáleném pět až deset tisíc kilometrů od evropských řek, v nichž úhoři dospívají. Bingo!

Zdálo by se, že tím se příběh uzavírá: Úhoři se vytřou v Sargasovém moři, jejich larvy se pak Golfským proudem nechají unášet k Evropě, přemění se v malé úhoře, žijí v řekách, a když po letech dospějí, vydají se třít zpět do Sargasového moře (a až tehdy se samcům dovyvinou varlata; proto je Freud nenašel a svět mohl poznat psychoanalýzu). Ve skutečnosti ale zůstává celá řada záhad a nezodpovězených otázek. Dodnes se například tuto cestu dospělých úhořů nepodařilo uspokojivě zmapovat.

Vůbec je s podivem, jak málo o úhořích stále víme. Ostatně tenhle sloupek píšu proto, abych zodpověděl otázku, kterou jsem tu nakousnul minulý týden, totiž kolik a jakých má úhoř říční žeber. Ano, byla to jen mikrozáhadička, odpověď alespoň na tuto otázku však již známe: Má téměř čtyřicet párů poměrně krátkých žeber.

 Psáno pro MF Dnes


Vyfotografovat hroznýška tatarského byla výzva: okamžitě mizel v písku. Foto Miroslav Bobek

Bájný olgoj chorchoj má připomínat střevo naplněné krví. Píše se o něm také jako o písečném červu. Obojí je ostatně obsaženo v jeho mongolském jménu: „olgoj“ znamená tlusté střevo a „chorchoj“ červa. Těmto...

Ovíječ skvrnitý. Foto Miroslav Bobek

Prý to celé vzniklo tak, že když Holanďané začali na Jávě s pěstováním kávovníku a vcelku pochopitelně nepřáli polnímu pychu, pražili si místní obyvatelé kávová zrnka, která prošla trávicím traktem ovíječů skvrnitých....




Přihlášení k newsletteru